Asterix a Obelix je pravděpodobně největší francouzský komiksový produkt. Podobně jako jiní komiksoví velikáni přerostl rozměr původních kreslených příběhů a stal se popkulturním fenoménem, který si o hranou podobu vyloženě říká. Novodobá éra filmů se statečnými Galy vzdorujícími římské přesile začala v roce 1999 a byli u toho velikáni francouzské komedie Christian Clavier a Gérard Depardieu. O téměř čtvrt století později přichází do kin pátý díl, tentokrát se zcela novým obsazením, kde absentuje už i veterán Gérard Depardieu, jenž se doposud své role držel jako Obelix kančí kýty. Leč dlouhých 11 let rozestupu mezi čtvrtým a pátým dílem už bylo příliš, a tak i on přenechal místo mladším, podobně jako před ním Christian Clavier v roli Asterixe. Podařilo se novému ansámblu navázat na předchozí díly?

Odpověď zní ano i ne. A to je dobře. Poslední dva Asterixové totiž nepatří mezi nejpovedenější adaptace a přinesli pramálo humoru i čehokoli jiného, to vše zasazené do televizního vizuálu. Asterix a Obelix: Říše středu se za štědrých 70 milionů euro snaží od prvního záběru vybudovat pověst velkorozpočtového filmu, kde je vidět každé utracené éčko. A celkem se mu to daří. Lokace jsou příjemně exotické, akční scény dostatečně akční a velkolepé záběry na CGI armády nikoho neurazí. Do toho zní monumentální hudba Matthieua Chedida a obsazení vévodí Caesar s Kleopatrou v podání Vincenta Cassela a Marion Cotillard. Potud vše v pořádku a divák jásá, že se režisérovi Guillaumeovi Canetovi podařilo navázat spíš na Misi Kleopatra než na Asterixe a Obelixe ve službách Jejího veličenstva.

Jenže dál už to není zas tak slavné. Ústřední dvojice Asterixe (samotný Guillaume Canet) a Obelixe (Gilles Lellouche) se sice snaží, ale nemá příliš co na práci, protože scenárista (opět Canet) dal přednost mnoha dalším postavám a celé řadě gagů na bázi anachronismu nebo popkulturního odkazu. Jistě, Asterix a Obelix není sofistikované psychologické drama, ale rozjívená komiksová jízda plná bizarních postaviček (kapitán Titanix, výrobce povozů Citroenix, tělesná strážkyně Na Ban-čim atd.). Jenže když si uvědomíte, že jedete pouze na bázi skečů s větší či menší mírou typického francouzského humoru, nezbývá vám než doufat, že mají autoři scénáře i jednotliví aktéři dostatečnou munici na to, aby vás udrželi v bdělém stavu. A to se nedaří úplně vždycky. Mnohé pokusy o vtip skončí ve stadiu pokusu, jiné vyjdou jenom napůl a těch opravdu povedených je na celkem dlouhou stopáž končící těsně pod dvěma hodinami poměrně málo.

Naštěstí je tady partička kolem Caesara, která si krade většinu povedených scének pro sebe. Vincent Cassel osciluje přesně na hranici vladařské samolibosti a klukovské rozpustilosti, jeho osobní písař Biopix (výborný José Garcia) všechno extravagantně komentuje s nonšalancí prostopášného homosexuála a dojde i na výborně zakomponované cameo Zlatana Ibrahimoviće, jehož generál Antivirus dokáže skutečně potěšit. Jenom škoda, že ho není na plátně víc, což platí i o Marion Cotillard, o jejíž Kleopatře se ve filmu spíš mluví, než aby v něm hrála a její účinkování se dá měřit na sekundy. Promarněná příležitost, neboť jí scénář nepřihrál do cesty vůbec žádný vtip. Vyloženě naprázdno vychází taky orientální aranžmá starodávné Číny, ze kterého nedokázal Canet vytěžit vůbec žádný humor. A to je škoda.

Do našich kin pochopitelně přichází pouze dabovaná verze, takže si původní znění nemáte šanci užít, nicméně ačkoli mě nejdřív takový Jakub Kohák v roli Popcornise tahal za uši, nakonec jeho specifický verbální styl přesně zapadl do komiky Jonathana Cohena a stal se tím příjemnějším, co vás ve filmu čeká. Pomyslně tak navázal na vynikajícího Josefa Cardu jakožto Bruta v Asterixovi a Olympijských hrách. Naprosto nevyužitý zůstal oproti tomu Michal Suchánek v roli Asterixe, ale přičítal bych to spíš scénáři jako takovému než jeho dabovacím schopnostem. A Tomáš Ujfaluši mluvící Zlatana Ibrahimoviće je samozřejmě fotbalovou lahůdkou pro skutečné fajnšmekry.

Přehrajte si trailer Celkové vyznění filmu je tak zhruba někde uprostřed předchozích dílů. První Asterix a Obelix zůstává nepřekonán, stejně jako Mise Kleopatra. Současně ale dává Říše středu zapomenout na předchozí díl Asterix a Obelix ve službách Jejího veličenstva, takže nezbývá než doufat, že další případný návrat galských gerojů bude mít stoupající tendenci. Navzdory průměrnému hodnocení dokáže nové dobrodružství Asterixe a Obelixe na dvě hodiny zabavit. Zaříznout tuhle partičku magorů jenom proto, že je s nimi nuda, by byla věčná škoda. Takže příště!