Pokud vás na Assassina nalákaly americké trailery, ve kterých se pracuje s asi jedinou výraznější akční scénou, která ve filmu je, měli byste se před vstupem do sálu zhluboka nadechnout, nebo alespoň zkontrolovat, co dávají v těch ostatních. Je to ošklivá rada, zvlášť když snímek štempluji poměrně pozitivním hodnocením, ale Hsienova filmová báseň opravdu není pro každého. Dokonce ani pro ty, kterým se líbil Tygr a drak a mohli by se namlsat zvěstovaný návratem wuxia žánru. Ona ale není wuxia jako wuxia... a tohle melodrama je opravdu spíš o noření se do vlastních pocitů a meditování nad rytmickým bubnováním a dlouhými pohledy do dáli.

Assassin: FOTOGALERIE

Quentin Tarantino by podobnou story dokázal odvyprávět během dvaceti minut, Edgaru Wrightovi by pravděpodobně stačil dvouminutový flashback, ale o tom to právě je... roztažení zdánlivě černobílého příběhu o morální rozervanosti vám nabídne úplně jinou optiku. Režisér tenhle film připravoval dlouhých sedm let, protočil skoro 200 tisíc metrů filmového materiálu a mazlil se s každým políčkem. Vypráví hlavně obrazem, akční scény tasí nejen ve chvíli, kdy slova přejdou v činy, ale často jimi posouvá děj... nejsou to ale akční atrakce v tradičním slova smyslu, vzhledem ke schopnostem hlavní hrdinky má většina duelů vteřinové stopáže. Postavy se neobnažují ani v dlouhých dialozích, často je pozorujeme až voyeursky skrze závěsy, za doprovodu tíživé hudby nebo prostě jen ambientních zvuků. Je to celé "artové", chtělo by se říct.

A skutečně, Assassin je miláčkem festivalů. Dokázal to nejen v Cannes, ale na festivalovém kolečku po celé Evropě. Jeho příchod do širší distribuce je nadmíru potěšující, ale běžný konzument s multiplexů by k jeho recenzi možná potřeboval výkladový slovník. A nemyslím teď nutně překlad z festivalštiny do češtiny (film hloubavě nahlíží do nitra postav = desetivteřinové záběry na tancující rákosí, divák si může v pozvolném tempu vychutnávat mizanscénu = pro popcorn nebo na záchod si můžete odskočit kdykoliv). Podobné posměšky si snímek nezaslouží, tady jde spíš o Hsienovu inspiraci - v Číně poměrně známý příběh ze sedmého století o politických tahanicích je totiž pro Evropana Španělskou vesnicí a základní příběh o trénované nájemné vražedkyni, která bojuje s vlastními city a pocity, je pouze páteří, ze které raší nitky spojující pavučinu intrik a záměrů jednotlivých postav.

Je velmi snadné se v ději ztratit a nikoliv proto, že vám všichni budou připadat podobní. Postavy skoro nemluví a není tu žádný vysvětlující voice-over. Znalost kontextu by divákovi jistě pomohla, ale Hsienovi jde hlavně o syrové emoce a dějové pozadí používá skutečně jen coby pozadí. Vysvětlit zkratkou, že se jedná o čínskou verzi Assassins Creed by bylo nešťastné, protože ani dějově, ani žánrově nemá snímek s videoherní sérii nic společného. Naštěstí. Hsienovu filmu by jistě pomohlo obšírnější objasnění situace, ale na vykreslení vztahu mezi hlavními postavami by to nic nezměnilo. Minimum dialogů, řeč těla, jemné náznaky, to všechno bylo zjevným tvůrčím záměrem, který oslnil festivalové publikum i nejednoho přísného kritika.

Přehrajte si trailer Koukat na tuhle koprodukci žánrovým metrem a hodnotit kvalitu akčních scén, když většina herců drží meč jako pravítko nebo kedlubnu, by tedy bylo stejně krátkozraké jako oceňovat jen kameru a výpravu, ačkoliv je obojí vypiplané k až bolestné dokonalosti. Hsien si byl zjevně vědom kvalit i nekvalit ansámblu, takže nikoho nenutí do zběsilých mečovic a dokonce ani Shu Qi v hlavní roli nemusí moc mluvit a hraje spíš svým vzhledem, což jí plně vyhovuje, protože vždycky byla víc modelka než herečka. Assassin vás pohltí nebo otráví... to první nastupuje pozvolna, to druhé naopak rychle. Hsiao ostatně předem varoval, že si tenhle wuxia film natočí až ve chvíli, kdy na něj bude dostatečně vyzrálý a nebude už muset nikomu nic dokazovat. Assassin možná není tak osobní jako Město smutku nebo Květy Šanghaje, ale v každé scéně dokazuje jistou ruku svého tvůrce. To že vede diváka někam, kde se mu nelíbí, to je znak toho, že zabloudil do nesprávného kinosálu. Alibistická berlička? Možná, ale v tomhle případě se kvůli rádoby bombastické trailerové kampani tak trochu nabízí.

Pokud vyhlížíte dalšího Tygra a draka a videopokračování z Netflixu vás z různých důvodů neuspokojilo, pak musíte čekat dál. Hsiaova festivalová náplast je věrná jeho filmografii a v tom je i její největší síla. Pro někoho med, pro druhého jed. Tak či onak je skvělé, že se tenhle lesklý střípek asijské kinematografie do českých kin dostal. Jen houšť, ať si občas od těch blockbusterů může člověk odpočinout. V tomhle případě to platí skutečně doslova.