Cival

Říct „na tohle už jsem vážně trochu starej“ by bylo sice výstižné, ale po prvním záběru na akvamarínové, fialové a růžové oblečky rozesmátých dívenek by to bylo nošením slané vody do oceánu. Nevadilo by, že holky na pláži myslí na první polibky a hádají se s maminou, bolí spíš spása personifikovaná do blonďatého mixu Olsenek a Cameron Diaz. Křečovité zubení, tajtrlíkování daleko přesahující známé limity afektovanosti a legrační jekot do plastového telefonu. Čím, čím jsem si tě Bože nahněval? Beru, že tě zajímají srandovní výkřiky, i že se ti pády nezprotivily od prvních grotesek, ale proč ještě dáváš do ruky kameru lidem, kteří tyhle bránicové poklady nedokážou předvést ve smysluplně seřazených záběrech. Ten telefonát, proboha. A digitální ploutev, řádění v obchoďáku, komunikace s Poseidonem přes mušli a lízinka v hlavní roli, která sice chodí nahoře bez, ale stejně ví, kam si kvůli ratingu naaranžovat kudrliny... to jsme tolik zhřešili? Nejspíše ano, a proto platíme zase jednou uhňácanou ukázkou. Jen mi vysvětlete proč do toho tahat to mýtické stvoření? Co na ní mají ti mladí a krásní surfaři vidět? Snad ne neposkvrněnost, solí rozleptanou panenskou blánu a krásné nožky s modrými nehty? Vždyť muchlování ve vodě pět ze šesti sexuologů nedoporučuje... a s jednou „srostlou“ ploutví se nohy těžko roztahují.:-) Ale dost oplzlostí, na tuhle pitominku se dá zapomenout i kultivovanějším způsobem. Třeba těšením na Lady in the Water anebo oprášením Smrtihlava a Rekviem za sen, na něž Aquamarine odkazuje ve vší zrůdnosti. Možná jsem přísný, ale jen kvůli tomu, že „dvouhvězdičkové trailery“ na Nikdy to nevzdávej a She`s the Man (uklizené do Na obzoru) byly alespoň profesionální.