Režisér Gareth Evans se díky akčnímu nářezu Raid a jeho pokračování zařadil mezi režiséry, jejichž kariéru je třeba pozorně sledovat. Ale ačkoliv ho svět zná jako tvůrce nekompromisních bitek a stejně drsných přestřelek, evidentně má rád i horory. A že mu jdou taky, zvládl předvést v povídce Safe Haven z antologie V/H/S 2. A teď se k žánru vrací s celovečerákem Apostle, v němž Dan Stevens na začátku minulého století odjíždí pátrat po své unesené sestře na ostrov, kde žije podivná komunita, které šéfuje charismatický kazatel Michael Sheen. A budou se tam dít ošklivé věci. 

Apostle: FOTOGALERIE

S radostí musím říct, že Evans u svého prvního celovečeráku, kde nejde ani tak o bojové umění, jako spíš o umění vyděsit a pořádně rozhodit, nezklamal. Jeho novinka má sice pár chybiček, celkově jde však o hodně povedenou podívanou. Jen možná trošku jinou, než byste čekali. Ačkoliv se Apostle prezentuje jako horor, Evans k němu přistupuje možná trošku jinak, než bývá obvyklé. Ve filmu není ani jedna lekačka. Jsou tu místa, která si o ně přímo říkají, režisér se ovšem téhle jednoduché a většinou nakonec spíš otravné hororové proprietě cíleně vyhýbá. Místo toho sází na velmi nepříjemnou atmosféru a dovede se člověku pomalu dostat pod kůži. Vlastně hodně pomalu. 

Apostle má 130 minut a to je hodně. A vzhledem ke zmíněné absenci lekaček se bojím, že diváci natěšení na tradičně pojatý horor budou zklamaní. Tady se nikam nespěchá, napětí a nepříjemná atmosféra gradují postupně a pokud se naladíte na pomalejší tempo a smíříte se s faktem, že je to celé možná trošku delší, než by mělo být, čeká vás za odměnu na konci pětačtyřicet minut dlouhé krvavé peklo, ve kterém Evans ukazuje opravdu hodně nepříjemné věci. V Raid předvedl, že se násilí nebojí, tady ho ale využívá chytře a z Apostle se díky tomu stává ke konci hodně nepříjemná podívaná, u níž budou diváci se slabším žaludkem mít trošku problém.

I přes mnohdy odpudivou brutalitu se někdy v půlce ukáže, že Apostle není klasický horor. A možná horor vůbec. Evans se spíš pokusil natočit drsné drama o životě jedné ne úplně běžné komunity, jejíž hodnoty a jistoty se začínají zcela rozpadat. Figurky na šachovnici jsou zdánlivě rozestavené jednoduše. Dan Stevens je hodný, Michael Sheen magor a pak tu pobíhá pár lidí, kteří se kloní k té či oné straně, nebo kopou sami za sebe. V extrémních podmínkách odlehlého ostrova, se však lámou charaktery rychleji, než by mohlo být některým hrdinům příjemné a celá komunita jakoby jen čekala na to, až se zhroutí a šílenství, zoufalství nebo ambice vyplují na povrch. A to se stane. Od Evanse je to dost sebevědomý přístup. I přes pár vyloženě hororových prvků mu jde spíš o zlo, které se ukrývá v lidech a může se nečekaně objevit a mít fatální následky. Osobně se mi tenhle přístup líbil, ale dovedu si představit, že kdo si sedne k Netflixu s tím, že si dá parádní hororovou šlehu, může být dost zklamaný.

Apostle si to nechce dělat jednoduché. Nabízí toho víc, než se může zpočátku zdát, i když možná ne úplně přesně to, po čem fandové toužili. Na druhou stranu se tu ukazuje, že Evans je o dost lepší, sebevědomější a schopnější filmař, než se zdálo a že jeho talent se evidentně nemusí omezovat jen na krvavé žánry ( i když jsem rád, že se věnuje zrovna jim). A teď nemám na mysli jen přístup k tématu, kdy nejde tou nejsnadnější cestou, ale i výtečnou práci s kamerou a dlouhými záběry nebo dobře vedené herce, kteří dostávají hodně prostoru. Celkově mi to svou vrstevnatostí, schopností překvapit, ochotou nikam nespěchat a nekompromisností dost připomnělo Bone Tomahawk S. Craig Zahlera, i když tohle je přeci jenom trošku divácky přístupnější.

Přehrajte si trailer Apostle možná striktně hororové fandy nenadchne, protože k žánru přistupuje trošku jinak a Evans se s obyčejným hororem nespokojil. Ale bez ohledu na to, jak moc vám jeho styl sedne, se tu ukazuje, že jako režisér může nabídnout mnohem víc, než bychom si před pár lety mysleli.