Možná u nás nemáme ve zvyku se na Halloween strojit a chodit koledovat, a nejspíš to není špatně, udělat si chvilku na dobrý horor však určitě nikomu neublíží. Nebo jak se to vezme... Na Blu-Rayi totiž právě v civilizovaných zemích vyšel kultovní rakouský Angst, tedy Strach. A tady už se bavíme o podívané, která jestli nemá ve svojí moci ublížit, tak přitížit rozhodně ano. Vlastně jde o jeden z nejtísnivějších filmů vůbec.

Není špatný nápad si Strach připomenout v předvečer svátku všech svatých, tedy dne oslavujícím všechny ty, kteří žijí podle božího zákona, ať už jde o opravdové světce, nebo ty, o jejichž dobrotě neví krom pánaboha nikdo další. Hodí se to proto, že málokdo může být téhle vznešené představě vzdálenější než hrdina Strachu.

Sledujeme mladého muže (Erwin Leder), který byl právě propuštěn z vězení. Seděl za vraždu. A jeho plán? Spáchat co nejdřív další, ještě mnohem lepší. Pronikne tedy do náhodného domu a postupně zabije všechny přítomné. Nezní to moc extra, váš zájem si získá až provedení. Kamera Zbigniewa Rybczynského pod vedením Geralda Kargla má cit pro ty nejméně příjemné úhly, sleduje hrdinu buď z nesnesitelně klaustrofobické blízkosti, steady-camem, jenž nás k němu doslova připevní, nebo naopak voyeristickými pohledy z dálky. Každý záběr je ve Strachu tak nesnesitelný, jak si jen lze představit, a scéna, v níž hrdina pouze pozoruje dvě dívky v bistru a svačí během toho, je natočena dost sugestivně na to, aby se vám zvedl žaludek. Režijně vážně špička.

Samotné násilí ve Strachu nedosahuje závratných intencí. Co vyznívá mnohem nechutněji, je život sám. Název filmu neříká, že se budeme bát toho, co vidíme, odkazuje na strach, jaký cítí hrdina z představy, že by měl žít normální život. Rozhodl se tedy vraždit, řekl si, že bude lepší, když ho budou všichni nenávidět a bát se ho, protože takovými emocemi si může být jistý. Jeho chladné uvažování, jímž komentuje dění, stojící v silném kontrastu vůči expresionistické režii, odhaluje jeho prázdnotu a Strach nás tedy neleká ani neděsí, on nás znechucuje a vzbuzuje v nás tísnivý pocit bezradnosti a zbytečnosti všeho – toho, co vidíme, i toho, co nevidíme. Zkrátka všeho, co existuje, protože optika psychopata je tu nesnesitelně vtíravá.

Nejde ani tak o psychologickou sondu, jako spíš o velmi fyzickou noční můru, kde díky úžasné filmařině cítíme každou kapku potu na vrahově tváři, tíhu každého kilogramu mrtvého masa a běhá nám mráz po zádech z toho, jak blízko nás to vše je. Jde o výlet do mysli maniaka, který se snaží najít svoje pevné místo ve společnosti tím nejhorším způsobem, jaký ho napadá. Strach je nebezpečný film v tom, že odhaluje podivnou přirozenost něčeho tak zvráceného, posouvá frustraci běžného moderního člověka jakoby jenom o krůček dál, aby ale měla nedozírné následky. Takže si ho pouštějte jen na vlastní nebezpečí...