Cival

Ken Loach se s tím nepáře, tentokrát ale změkl. A přináší šablonku, podle které může i do světa ostrých konfliktů vlítnout ptáče s barevnými křídly a projasnit den. Tuhý sociální realismus, na jaký jsme si v britském podání už zvykli, tak střídá zápletka jak z Pravidel moštárny nebo Billyho Elliotta. Syrovost a tvrdé emoce tu válcuje laskavý humor a další hluboce lidská pohlazení přesvědčující, že se i v nejobyčejnějším chlapíkovi může skrývat výjimečný talent a že i v krutých podmínkách lze najít štěstí. Nevím, jestli se na nás chystá sociální kýč nebo pestrý a komplexní film – to poznáme až v kině – upoutávka ale přeci jen vyznívá trochu tuctově.