Americký režisér a animátor Ralph Bakshi je takový William S. Burroughs animovaného filmu. Skutečný beatník mezi animátory. Autor, jehož představy o animaci se naprosto vymykají běžnému chápání a celkovému nahlížení většinové společnosti na kreslené filmy. Jeho díla totiž zneklidňují, vzrušují, odpuzují a přitahují zároveň. Většina jeho snímků jsou žánrově i stylisticky rozhárané kousky, z nichž doslova sálá velmi dravá a živoucí energie, nabývající podobu pestré směsice nejrůznějších animačních technik. Zapomeňte na líbivé barevné pohádky pro celou rodinu. Ralph Bakshi není Walt Disney a nikdy být nechtěl. Jediné, co vždy chtěl, bylo svobodně tvořit. 

Představovat tvorbu Ralpha Bakshiho divákům, kteří ještě neměli tu čest vidět některý z jeho snímků, je jako otevírat staré zaprášené fotoalbum po pradědečkovi, co jste nalezli kdesi na půdě. Prastaré fotografie z časů dávno minulých působí jako z jiného světa, jehož ozvěny jsou ale až příliš reálné a znepokojující. Staré zažloutlé portréty zachycující lidi zamčené v čase, pohledy z míst, které odvál čas... to vše ve vás vyvolá pestrou směsici pocitů. Stejně jako animace Ralpha Bakshiho. Pro něho totiž forma nezná mezí a není o nic důležitější než poselství vetknuté do jednotlivých filmových políček. A k obojímu přistupuje tak svérázně, že oblíbit si jeho dílo chce čas. A trpělivost. Budete za to odměněni velmi silným autorským zážitkem nepodobným čemukoli, co jste v oblasti kreslených filmů doposud viděli. 

Ralph Bakshi se totiž během své kariéry věnoval animaci pro dospělé publikum, přičemž si dovolil jít daleko za hranici tehdejšího mainstreamu. Rodák z Palestiny s rusko-židovskými kořeny, jehož rodina našla před 2. světovou válkou domov ve Spojených státech, si už v mládí našel cestu ke své celoživotní lásce – animaci. Seznámil se s ní prostřednictvím publikace Gena Byrnese věnované komiksovým technikám tehdejší doby, přičemž kniha mu učarovala natolik, že ji z knihovny ukradl. Jejím prostřednictvím si brzy osvojil kreslířské dovednosti a od nich byl už jenom krůček k animaci. Ta se stala jeho koníčkem, prací, ale i terapií, neboť k ní utíkal od problémů okolního světa. To vše se spojilo do velmi specifického přístupu jak k tématům, o nichž se Bakshi rozhodl vyprávěl, tak k samotné formě vyprávění. 

Po dlouhých letech strávených ve společnosti Terrytoons, kde se sice vypracoval od píky až na pozici uměleckého ředitele, nicméně pořád se cítil omezený v autorském rozletu, založil v roce 1968 své vlastní studio Bakshi Productions a začal pracovat na prvním celovečerním filmu. Tím byl snímek Kocour Fritz a představoval skutečnou revoluci v animovaných filmech. Kocour Fritz byl totiž prvním celovečerním animákem, který vyfasoval přístupnost X, tzn. pouze pro dospělé publikum. Jednalo se o neuvěřitelný koktejl namíchaný ze společenských nálad tehdejší doby, prošpikovaný cynismem a nekompromisní kritikou.

Příběh o zhýralém kocourovi oddávajícímu se bezuzdnému sexu, drogám a revoluci, zfilmovaný na motivy stejnojmenného undergroundového komiksu Roberta Crumba, se stal okamžitě dělící čárou napříč obecenstvem i tehdejšími kritiky. Jedni vychvalovali jeho odvážný přístup a svobodného ducha, jiní moralizovali a pohoršovali se nad tím, do jaké špíny zavlekl animovaný film. Jedno ale bylo jisté – z Ralpha Bakshiho se rázem stala legenda, která v následujících letech autorsky neuvěřitelně vyrostla do podoby jednoho z nejosobitějších animátorů 70. a 80. let. 

Z pestrého repertoáru Bakshiho filmů, kde naleznete např. bizarně fantaskní Wizards (1977), animovaného Pána Prstenů (1978), čistokrevnou fantasy Oheň a led (1983), ale i podivnosti jako Senzační svět (1992) s Bradem Pittem, jsem se rozhodl do našeho VIM klubu zařadit snímek American Pop z roku 1981. Důvodů k tomu je hned několik. Jde totiž o nejvážnější a zároveň nejosobitější film, jaký Bakshi natočil. Pojednává o osudech několika generací rusko-židovské rodiny Belinských ve Spojených státech, pevně propojených s hudbou a její rolí ve společnosti. Ačkoli se nejedná o autobiografický snímek, Bakshi do něj zahrnul vzpomínky a příběhy lidí ze šoubyznysu, které osobně poznal a kteří podali svá osobitá svědectví o hudbě napříč celými generacemi – od přelomu století až po dravá 70. léta. 

Každá postava z rodu Belinsky je dítkem své doby, očitým svědkem tehdejších hudebních žánrů a díky dědičnému hudebnímu talentu i jejich přímým účastníkem. Společně s nimi postupně nahlédnete do kabaretů v neonem ozářených čtvrtích velkoměst, podíváte se do zakouřených jazzových klubů a swingových tančíren, podlehnete mánii spojené s rokenrolem, vyslechnete teskná tulácká blues, navštívíte rockové koncerty a propadnete kouzlu první elektroniky. Společně se vším, co k hudebníkům neodmyslitelně patří – od vzestupů a pádů přes osudové lásky až po drogovou závislost. Každým hudebním žánrem vás přitom provede jiný příslušník rodiny Belinských, což dává snímku až dynastické proporce. Jedno však mají všichni společné – hudba hraje v jejich životech mnohem větší roli než cokoli jiného. 

Bakshi k této své fascinující hudební Odysee využil svou oblíbenou animační techniku – rotoskopii. Přistupuje k ní ale velmi volně, necítí se být vázaný pevnými konturami postav, nechává je místo toho žít svým vlastním životem zamknutým v každém jednotlivém filmovém políčku. Tento jeho lehce rozevlátý (až anarchistický) styl animace se stal pomyslným puncem celé jeho tvorby, stejně jako výrazná grafická stylizace postav na akvarelovém pozadí nebo použití hraných či dokumentárních filmových záběrů jakožto emotivních kulis. American Pop je díky tomu skutečným mementem nejen hudební historie Spojených států, ale také Bakshiho animace jako takové.