k0C0UR

Hned na začátku téhle anotace se musím pokorně přiznat, že ač na téma strašidelných domů shlížím v dnešní době s velkým despektem, tahle ukázka mě přesvědčila, že i když meleme stále dokola jedno téma, ještě stále ho lze natočit hodně strašidelně a sugestivně. Nemluvím tak ani o první minutě a půl, která má stále nádech tuctového zboží ala Vymítač ďábla s prošlou záruční dobou, ani o zběsile psaných titulcích, které ve mně vyvolaly spíše úsměv než hrůzu. Ale pak to začne pozvolna přicházet… Zoufalému Donaldu Sutherlandovi, zahalenému ranním mlžným oparem, není dopřáno v klidu se zastřelit, sestřičky se navzájem svěřují, jestli věří ve strašidla a tvůrci se začínají chvástat, že je inspirovaly dvě stě let staré (skutečné) události, které dosud nebyly řádně dořešeny… až dnes (s tímhle skutečným „bubu“ už mě vážně netrapte ;). Náhle se rozpoutá opravdu zajímavý mix připomínající něco mezi Ospalou dírou, Vesnicí a Evil Dead. Pod staromódně říznutým běsněním s nádechem mysteriózní poetiky burácí kakofonie nejnepříjemnějších přehlušených zvuků, vzdáleně připomínající něco, co vyprodukoval zpocený orchestr, tu a tam zaskřípou nehty či zakřičí vyděšená dívka… až tak silně, že vám z toho přeběhne mráz po zádech. Záběry ve slepené koláži spolu sice tradičně moc nesouvisí, ale ten audiovizuální bordel dotváří dokonale. Hodně často říkám, že dobrá gradace traileru či dechberoucí konec filmu dokáží napravit předchozí nevýrazný dojem. Tenhle kousek je toho zářným příkladem. Možná je to tím, že venku už je docela tma a nejsem si úplně jistý, jestli na mě něco nečeká ve špajzu, ale podle mě si své čtyři hvězdičky plným právem zaslouží.