Cival

Ne 20 let, ale 21 (!) let po uvedení i v českých kinech, se slovutná Amélie vrací na naše plátna. Jeden z nejoblíbenějších titulů historie kinematografie (třeba 26. nejoblíbenější snímek podle uživatelů ČSFD) a asi nejsvětovější vítěz karlovarského festivalu za poslední tři děkády - či možná v celých jeho dějinách - furt funguje svým cukrkandlovým, lehce vychýleným přebarvičkovaným stylem. Jean-Pierre Jeunet tu dotáhl svoji estetiku a i styl k dokonalosti a namotalo se na to takové množství diváků, až se Amélie bezpochyby stala naprostým popkulturním fenoménem. Ovšem ne kultem - tady to názvosloví fakt hapruje. Proto je určitě dobře, že se na plátna vrací, byť já osobně jsem její absolutní adoraci nesdílel ani před 21 lety, natož teď. To ale neznamená, že bych nechápal Améliin význam i sílu, s jakou umí obměkčit srdéčka diváků. A nevěděl, že každý takový event v těžce zkoušených kinech potěší.