V krátkém sledu do kin přistál další snímek z prostředí tajných agentů, zkušeného matadora Stevena Soderbergha (Operace Black Bag) ale tentokrát vystřídal relativně neznámý televizní režisér James Hawes, jenž má ovšem na kontě několik epizod výjimečně zdařilého seriálu Slow Horses a tudíž je minimálně v rámci žánru už poměrně zběhlý. Pomohlo to jeho Amatérovi?

Krátká odpověď je… já vlastně nemám krátkou odpověď. S Amatérem je to totiž docela složité. Zatímco po řemeslné stránce se jedná jednoznačně o nadprůměrně odvedenou práci plnou solidně zkonstruovaných akčních sekvencí, ty samotné sekvence jsou obsahem poměrně matné. A to samé tady vlastní platí i o hlavní postavě.

Děj se točí okolo lehce autistického programátora CIA (Malek), jehož žena (půvabná Rachel Brosnahan) se stane obětí teroristického útoku v centru Londýna. Když však z počátku zdrcený ajťák zjistí, že k celému incidentu došlo kvůli zpackané operaci jeho vlastní organizace, rozhodne se vzít spravedlnost do vlastních rukou a začne vydírat své šéfy s úmyslem je využít k tomu, aby mu zařídili potřebný trénink, aby mohl vykonat svoji pomstu. A ano, je to zbytečně složité, a taky že na to úvodní třetina dost dojíždí.

Nicméně s příchodem profíka na tajné operace (Fishburne) a začátkem realizace od startu až po finále sympaticky improvizovaného plánu, jak oddělat čtveřici lidí stojících za vraždou jeho milované, film přece jen konečně nabere obrátky. Nebo alespoň v rámci možností.

Pokud jste si přečetli obsazení, mohla vás možná nadchnout účast Jona Bernthala, Holta McCallanyho nebo báječné Julianne Nicholson z Mary z Easttownu. V takovém případě ale vězte, že zvučná jména před kamerou bohužel ve výsledku nemusí ještě nic znamenat – obzvlášť, když ani jeden z výše jmenovaných nedostane ani omylem tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Bernthal tu má dvě scény a obě jsou k ničemu. Kdyby jeho postava neexistovala, nikdo si toho ani nevšimne. McCallany hraje bohužel jen dalšího ze svých charismatických grázlů a Nicholson, podobně jako třeba Caitríona Balfe, je tam jen velmi krátce, aby splnila předem danou věc, a tím to hasne.

A tak je to vlastně se vším v tomhle snímku. Ačkoliv se postava počítačového experta s IQ 170 sympaticky vyhýbá jakékoli fyzické konfrontaci, protože správně tuší, že by to pro něj nedopadlo dobře, jeho sofistikované „vraždy na dálku“ v zásadě jedou podle stejného klíče. Zajímavý nápad, nečekaná překážka a nakonec úspěch. A když už se tohle zopakuje potřetí a pak ještě počtvrté, začne to zkrátka trochu nudit. Scénář je v tomhle velmi předvídatelný a bohužel bokem toho nenabízí nic moc dalšího, co by na tomhle filmu mohlo upoutat vaši pozornost. Nic, co už jste neviděli jinde a mnohdy líp.

Samostatnou kapitolou je tady potom Malek. Ten se sice krásně hodí do rolí podobně ušláplých podivínů, nevadil mi jako záporák v poslední bondovce, ani jako vedlejší postava v Oppenheimerovi (a to samozřejmě nezapomínám na seriál Mr. Robot, jenž ho de facto „udělal“), ovšem svěřit mu vlastní akční thriller je za mě výrazné přecenění jeho charismatu i schopností utáhnout dvouhodinový celovečerák. Jednoduše na to nemá a tak i díky němu Amatér drhne na místech, kde by jinak nemusel.

Když si to shrnu, tak přestože jsem se u Amatéra nad ničím vyloženě nezlobil, jeho stopáž a nemastná neslaná příchuť mě nakonec zanechaly naprosto chladným. Je to film, který když si pustíte doma, určitě vás neurazí, ale nejspíš ani nenadchne. Jít to na stream, pomalu to slavíme, v kinech jsou ale očekávání přece jen vyšší. Jakkoli se to někomu může zdát nefér. Jak ale ví tvůrci Amatéra, jelikož je to jejich hlavní poselství… život občas je takhle nefér.