Alice nezná nic než tvrdou práci, strach a násilí. Je otrokyní a majetkem krutého Paula Benneta, jenže ten v ní našel podivné zalíbení. Na jednu stranu jí ochotně ubližuje mnohem víc než ostatním na druhou ji podporuje v tom, aby se naučila číst. Jenže Alici podcení a té se jednoho dne povede utéct na svobodu a zjistí šokující věc. Není devatenácté století, otroctví neexistuje a kousek za jejím domovem vede dálnice, po níž se prohánějí auta. Ve skutečnosti jsou sedmdesátá léta a Paul Bennet je jen vyšinutý magor toužící po starých časech, který jednoduše odmítl přijmout fakt, že se svět změnil. Jenže Alice se konečně dostala na svobodu a teď hodlá poznat nový svět. A pak se vrátit do toho starého a pomstít se…

Zní to vcelku zajímavě a ambiciózně. Bez ohledu na to, že s tímhle tématem si nedávno hrál i nepříliš úspěšný horor Antebellum. Jenže výsledek ambicím ani v nejmenším neodpovídá. Od začátku je evidentní, že scenáristka a režisérka Krystin Ver Linden si ukousla až příliš velké sousto. A už po pár minutách se jím začala dusit. V Alice totiž není dobře prakticky nic. 

Zajímavě postavená zápletka je totiž odrežírovaná přinejlepším rutinně a naprosto nezajímavě. Debutující režisérka se nezmůže na jediný alespoň trošku atraktivní záběr a vzhledem k tomu, že první třetina snímku se odehrává v šedivém a nehezkém prostředí, dovede být dost ubíjející na ni koukat. Jenže vysvobození v tomhle směru nepřinese ani přesun do vizuálně atraktivnějších sedmdesátek. Ver Linden nejspíš neměla moc peněz, ale maskovat tenhle fakt nedokáže. Většinu času si tu tak dva lidé povídají a kamera je skoro až u jejich ksichtů, takže „svět“ jako takový tu prakticky neexistuje. Záběr na farmu a návštěva jednoho bistra, ve kterém sedí asi osm lidí, pochopitelně nestačí na to, aby měl člověk pocit, že se ocitl v Americe sedmdesátých let. 

Samotná Alice se s ní tak seznamuje především s pomocí knížek, televize a dobových časopisů s Pam Grier na obálce. Je až bolestivé sledovat, co si asi režisérka vysnila a co naprosto nedovedla zrealizovat, ať už kvůli penězům, nebo svým schopnostem. Kontrast éry, kdy afroameričané trpěli pod nadvládou a bičem jižanských otrokářů a doby, kdy bojovali za svá práva a v turbulentní společnosti vzpamatovávající se z války ve Vietnamu, musel na papíře působit hodně atraktivně. A netvrdím, že není. Jen prostě není atraktivně natočený a odvyprávěný. 

Přehrajte si trailer Alice je strašlivá nuda, co nedovede prodat to, na čem by měla a chtěla stát. Jde o film plný prázdných dialogů, který se marně pokouší tvářit, že říká něco důležitého a  závažného. A i když do jisté míry určitě ano a tvůrci se navíc chlubí, že částečně vychází ze skutečné události, koukat se na to může být pro diváka dost utrpení. Mizerná režie dělá z potenciálně trochu absurdního, ale v základu dost zajímavého dramatu jen utahanou nudu. Tvůrci by měli děkovat hodně šikovné Keke Palmer. Ta je v hlavní roli hodně dobrá a jen díky jejímu intenzivnímu výkonu to nakonec dopadlo jen nudně a ne směšně a trapně.