Osobně jsem Akiru viděl jako jednu z prvních anime (spolu s Ninja Scrollem a dalšími klasikami). Nejdřív pár ukázek s německým voice-overem a pak se ke mně jednoho dne zakutálelo remasterované DVD. Byl pozdní večer, první Máj a já nevěděl, co mám čekat. Věděl jsem o převratné animaci, která byla složená z dvojnásobného počtu políček než je obvyklé a vyzařovala neobvykle silnou paletu barev (Akira byl také nejdražším anime projektem své éry). Díky tomu snímek vypadá i po takřka dvaceti letech od svého uvedení, stále velmi pokrokově a natrhne zadek jakékoliv televizní animaci ze Západu. Stačí aby se na něj křivě podívala a má to spočítaný. :).

Co jsem ale nečekal byly absolutně psychedelické sekvence a nebývale hluboká údolí, do kterých děj občas zaplul. Akira vám poskytne minimálně tolik prostoru k přemýšlení jako kultovní Neon Genesis Evangelion a během některých scén (Tetsuovo nemocniční psycho) se vám dokonce bude snažit vytlouct mozek z hlavy.

Klidně přiznám, že něco takového jsem předtím ještě u žádného filmu nezažil a Akira byl rozhodujícím impulsem, proč jsem následujících pár měsíců sháněl všechny anime klasiky (a určitě to nebyl špatně využitý čas). Přičtěte si k tomu, že comicsová (manga) předloha má kolem 2000 stran a film ji zpracovává sotva z půlky. Až zas někdy pojede do Japonska, alespoň víte po jakém "telefonním seznamu" se máte v knihkupectví poohlédnout. Dodneška mimochodem děkuji tvůrcům, že finále snímku udělali tak velkolepé. Nejen že mám jeho zásluhou v hlavě jednu z nejpříjemnějších filmových vzpomínek, ale hlavně je to dokonalý štít proti případné hrané adaptaci.

Sony někdy na začátku 90. let o podobném zvěrstvu přemýšlela, ale když předpokládaný rozpočet přesáhnul 300 milionů dolarů (v 90. letech!), rychle z projektu vycouvala. Vy necouvejte a Akiru si sežeňte. Pokud jste japonskou animací nezasažení (Miyazaki se nepočítá), mohl by to být začátek dlouhého přátelství.