Amandu Seyfried mám docela rád a po Mankovi jsem si říkal, že by se mohla konečně uchytit ve výraznějších snímcích s tvůrci z první ligy. Jenže na jednoho Finchera u ní připadají matné a zaměnitelné kousky jako horor You Should Have Left, Co jsme viděli, co jsme slyšeli či její novinka A Mouthful of Air. Ta se bude zabývat vážným tématem deprese a Amanda v něm bude chtít evidentně opět naplno přesvědčit o svých hereckých schopnostech. Celé to ale vypadá tak matně, nudně, nezajímavě a svým materiálem i provedením bych to skoro tipoval až na produkci Hallmarku. Žádná tísnivá atmosféra či náznak pořádného psychologického pekla, ale vlastně naprosto podprůměrně střižená upoutávka, po níž divák vlastně moc neví, co by měl od filmu čekat. A co hůř, proč by se na něj měl vůbec koukat. Amanda by si projekty měla zkrátka vybírat poněkud pečlivěji. Příště už jí někdo jako Fincher totiž na dveře se scénářem klepat nemusí.