Scarlett nám přijíždí do rodného městečka, kde právě pohřbili její matku, aby s překvapením zjistila, že dům momentálně okupují dva loseři... a že John Travolta má na bílo nabarvený vlasy :-) Pomalinku se rozkoukáme spolu s hlavní hrdinkou, nasajeme atmosféru ospalého venkova a začneme nahlížet pod slupku dvou zajímavých chlápků. Cesta to není nikterak efektní ani strhující, dojemné momenty těžko někdo vybrousí na ploše pěti sekund (viz Travoltův pláč přímo "u hajzlu"), ale náladu kytarových vyhrávek lze těžko popřít. Z milostné písničky pro Bobbyho Longa se může stejně tak vyklubat plytký a obehraný doják (známe Travoltův čich na fekálie) jako intimní a působivá love story o smíření a sblížení tří odlišných bytůstek (známe Scarlettin čich na skvělé předlohy). Zatím to na mě jako celek ovšem nepůsobí nijak objevně - možná až příliš akademicky na poměry sondy do vyhaslého maloměsta. Podobně jako motto celého filmu: Že prý "Srdce je osamělý lovec". Třeba je to pravda. Nechme se překvapit.