Cival

Vždycky, když renomovaní herci přiloží k bradě housle a začnou fidlat, zvednu obočí a musím se uchechtnout. Tak jako jsem se pousmál nad slepým ladičem pian Morganem Freemanem v Utrženém ze řetězu, anebo nad paranorálními schopnostmi vybavenou houslistkou Jessicou Alba v Oku (kde je jí konec?), tak působí směšně i oscaroví herci mačkající struny v rámci smyčcového kvartetu. Jenže Philip Seymour Hoffman a Christopher Walken by si svoje uhráli i v komedii Víta Olmera. A je to právě jejich soustředěný projev, který tuhle psychologizující konverzačku táhne nahoru, do přesvědčivější roviny, kde se dá schroustat i tohle pózování, a to jako prostá autorská licence. Je totiž zjevné, co chtějí tvůrci říct a že koncertní prostředí je pouhou plnovýznamovou kulisou ke konstruování hutného dráma o loučení, životních chybách, pokoře a smrti. O to víc musíme doufat, že nepůjde jen o velká herecká sóla spojená v jednu harmonii, pokukující urputně po zlatavých soškách.

Pod možností Stáhnout odkaz na HD stream od Applu.