Občas se rád mučím a v rámci extrémní prokrastinace se rozhodnu ověřit, zda někteří z tvůrců na mém osobním black listu nezaslouží reparát. Znáte to, herec nebo režisér vás naštvou a ona vzájemná důvěra je najednou pryč. Najdete si nové favority a tyhle průšviháře začnete ignorovat. Takhle jsem to měl chvilku s Jackie Chanem. To že zestárnul a už nedokázal prodat svoje trademarky (viz obludný Chinese Zodiac) je přirozený vývoj, ale jeho zbytečně okaté podbízení se pevninské Číně a jejím zákazníkům mne už trochu štvalo. Tenhle politický podtón je bohužel cítit i v jeho nejnovější Police Story 2013, který navrch ještě przní jméno slavné série, ale když si tyhle dvě šmouhy odmyslíte, je to vcelku slušný policejní thriller, ve kterém se Jackie pere až ve chvíli, kdy opravdu musí. A vlastně mne alespoň tahle sebereflexe trochu potěšila. U Stevena Seagala, obávám se, tak dobré zprávy nemám.

Abych pravdu řekl, tady došlo na lámání hole už hodně dávno a sledování dalších a dalších seagalovek bylo spíš recesí v duchu zjišťování, jak hluboko vede králičí nora (až hodně hluboko do rumunských ateliérů, kam nechodí slunce ani lékař). Jenže Steven plodil filmy tak usilovně, že jsem i já posléze odpadnul. Ještě bych si tak zašel na jeho koncert, ale jakmile začal Seagal kopat za Putina, byla to poslední kapka. I proto mne překvapilo, že místo televizní reality show o jeho stěhování na Krym přichází další dávka celovečeráků. Nebudu spekulovat o tom, kdo je platí, ale A Good Man mne zaujal už svým obalem, kde mocný Steven vypadá úplně jako Petr Novotný. Akorát má obří krochnu, obří vanu (obojí najdete ve slangovém slovníku) a místo ohraných fórů sype z rukávu sprostá slova. Nedělám si legraci, v prvních pěti minutách Seagal fuckuje víc než všichni hrdinové Tarantinových Gaunerů dohromady. Jediný okamžik, kdy přestane nadávat? Když se v úzké chodbě snaží o taktický obrat o 360 stupňů. V tu chvíli film začíná být napínavý, protože Steven nemá parkovací senzory a divákovi právem připadá, že se mu proboří čtvrtou stěnou do obýváku. Ale nepředbíhejme. O čem vlastně "Dobrý chlapík" je?

S trochou nadsázky (ne, vlastně mluvím úplně vážně) byste ho mohli vypnout po čtvrthodině. Přesně tak dlouho trvá armádní flashback, ve kterém hrají hlavní roli mizerné akční scény, divná digitální krev, helikoptéry a drony zkopírované z fandovského datadisku k ARMA 3 a v některých momentech dokonce přistihnete Seagala, že se mu hýbe pusa a přitom nic neříká. Některé repliky se zjevně na poslední chvíli předabovaly, což by vysvětlovalo, proč dron srovnal se zemí barák, v němž se nachází Seagal a malé děti namísto džípu, kterým ujeli gangsteři.

Zbytek snímku se odehrává o několik let později, přiznaně "kdesi ve východní Evropě" a vypadá jako amatérský film, který někdo místo na YouTube uploadnul do normálních krámů a vypral v něm sedmimilionový rozpočet (režisér, scenárista a producent jsou jedna osoba). Nic proti amatérským filmům, některé jsou hodně dobré, když na ně koukáte v kontextu možností jejich tvůrců. Omluvíte neinvenční záběry, nadužívání stále stejných postupů nebo křiklavý rozdíl mezi opravdovými scénami a laciným CGI. V případě akčních scén dokonce i kostrbaté tempo a absenci kontinuity, kdy postava někoho praští, ale následuje prostřih z takového úhlu, že prostě pochybujete, jestli ta ruka v záběru patří původní osobě. Učený z nebe nespadl, ale tady mluvíme o Seagalovi, který za těch pár dekád kariéry mohl odkoukat dost věcí na to, aby případné zelenáče v řadách režisérů patřičně instruoval. Jenže se na to vykašlal, a tak i Good Man vypadá jako narychlo spíchnuté seriálové řemeslo v tuzemských televizích. I když i to někdo alespoň natočil na "pořádný foťák", takže záběry nepůsobí tak ploše a vyšisovaně.

V zásadě zbývá odpovědět na jedinou otázku, kvůli které jsem si to celé pustil. Existuje vůbec nějaký způsob, jak tu obrovskou hmotu jménem Seagal ještě přinutit když už ne k herectví, tak třeba k nějakému koordinovanému pohybu? Má v sobě Steven ještě dost sebeúcty, aby předvedl zbytky aikida a sem tam zapózoval s kulometem? Vždyť i Petr Novotný s pořádným kvérem by mohl ve schopných rukách překvapit! Proti němu ovšem nestojí jen necharismatický rumunský kompars, především musí bojovat s kameramanem a choreografem. Bitky začínají týpkem, co míří Seagalovi z metru na čelo pistolí (je tedy matematicky nemožné, aby minul) a hláškou "jů fil dáj, madrfakr", načež následuje už ne Aikido, ale spíš hospodské facky Buda Spencera. Kameraman ovšem stříhá tzv. přes osu, čímž diváka dokonale zmate a než se stihnete zorientovat, kdo kde stojí, je po rvačce. Čistá stopáž všech pěti, šesti bitek ve filmu je možná čtyři minuty? A je to tak dobře, protože jsou všechny mizerné. Stejně jako je mizerné Rumunsko plné druhořadých šlapek, mastňáckých pupkáčů, bodyguardů, co drží bouchačku jako prase kost, hořících Dacií, rozbořených domů a divných stromů.

Že je ve skutečnosti Rumunsko docela fajn? Ne v Seagalových filmech. Pokud platí, že Hollywood nám prodává pohádky, tak tohle jsou pro změnu noční můry. Po podobném hitu by mne nikdo do "východní Evropy" nedostal ani první třídou s kaviárem a hromadou prsatých letušek. Ve zkratce a úplně česky: všechno je tu zase úplně špatně. A když na závěr Seagal vybalí velkou pointu a řekne hlavnímu záporákovi, že není nějaký jouda od kolotočů, jak jeho kožená bunda evokuje, ale proslulý nájemný vrah jménem Gwai Lo, už jsem se ani neměl sílu smát. Gwai Lo je totiž kantonský, mírně hanlivý slang pro cizince, nejčastěji bělocha. Asi jako někteří Češi říkají Arabům "ručníci" nebo "turbani". Načež Steven vytáhne mačetu a začne extrémně pomalým tempem, asi jako obsluha masny v Albertu, krájet kompars. To už se nedá vydržet, ani pro věrné čtenáře MovieZone. Vzdávám tenhle maraton a dobrovolně se zavazuji k úhradě Seagalovy cesty do Ruska. Klidně zatáhnu i ten kaviár a prsatý letušky. Hlavně ať už straší jinde...

P.S. V době psaní této recenze jsem se dozvěděl, že sequel filmu už je v postprodukci. Zastavte TO někdo!