Co se týče roku 2005, žánr hororu zažívá jeden z historicky největších úpadků. Zatímco Nenávistí jsem se v kině jakž takž prokousal, u druhého Kruhu už jsem skutečně trpěl. A tak jsem ani nedoufal, že by ještě mohlo přijít nějaké zlepšení. Ba, ba. Akční kouzelník Michael Bay, který před nedávnem produkoval remake Texaského masakru motorovou pilou, vrací úder s Amityville horrorem, který je čirou náhodou rovněž remakem třicet let starého originálu a rovněž je narýsován podle skutečné události. A opět má to něco, kvůli kterému ho vydržíte bez hnutí sledovat až do konce. Ač je Amityville takový kočičkopejskovský guláš a Andrew Douglas se pořád nemůže rozhodnout, zda chce točit Vymítače ďábla, Poltergeista nebo právě onen Texaský masakr, jednomu mu upřít nelze. Jeho film má zatraceně dobrý feeling a spoustu nečekaných es v rukávu, která vás přibijí do sedadel. Ať jde o klasické lekačky (není jich tolik) přes záběry typu „tam v té tmě určitě nikdo nestál, ale teď uhodil blesk a já ho viděl“ až po nefalšovaný adrenalin, když mrtví přetahují živé na svou stranu. I přesto, že je film krátký a tudíž značně uspěchaný, a navíc v něm spousta věcí nedává valný smysl (i v rámci logiky žánru), budete se bavit královsky. Bayův vliv na vizuální formu je znatelný více než dost a film místy připomíná něco mezi videoklipem Prodigy, Úsvitem mrtvých a srazem nadržených řezníků. Zamíchejte do toho pekelnou hudbu a atmosféru, že by se dala krájet a je jasné, že na druhé straně téhle rovnice vypadne zatím nejlepší horor letošního léta. A mimochodem, z Ryana Reynoldse roste opravdu šťavnatý herecký řízek ;).