Nedlouho po filmu Tanec s vlky přišli Nesmiřitelní a až do 3:10 Vlak do Yumy prý westerny stály za starou bačkoru. Desítky nevýrazných snímků typu Rychlejší než smrt zapadly a snad až do pět let staré (na MovieZone oblíbené) a zcela jistě nadstandardní Krajiny střelců se zdálo, že Divoký Západ netáhne. Prérie obrazně řečeno osiřely, Apačové zalezli do stanů, ten tam byl typický zvuk expresu dunícího po sotva položených kolejích a ve westernových městečkách se po ulici místo ostrých chlapíků proháněl jen zvířený prach. Od Costnerova honáckého opusu s báječnou závěrečnou střílečkou se čekalo hodně, ale nejameričtější ze všech žánrů nezůstal v centru producentského zájmu nadlouho. Není se co divit, diváci se na westerny nijak houfně netáhli. Vznikla sice celá řada "bastardizovaných westernů" typu September Dawn a Muž proti muži, vznikly tři sezóny relativně nekompromisního seriálu Deadwood, ale snad o žádném počinu se nemluvilo tak jako o remakeu půlstoletí staré klasiky 3:10 Vlak do Yumy.

Předělávka Jamese Mangolda má stejné množství vyhraněných fanoušků - kteří si pochvalují atmosféru ne nepodobnou Nesmiřitelným -, jak těch, jimž se zdá upocený a otrhaný nejen zevnějšek postav, ale bohužel i vnitřnosti příběhu. Paráda, zní od jedněch. Hype, kontrují druzí a nepřestávají se těšit na nějakou budoucí pecku.

Je jasné, že doslovný remake, třebas podle stejného scénáře, jen s populárními tvářemi dneška, by znamenalo vyhodit z okna pěknou kupu peněz. Divák je zhýčkaný, očekává silné stimuly, nejednoznačné charaktery, napínavé situace, svižné podání  a na méně než to by nepřišel. Na cestě k vlaku do Yumy se mu toho všeho dostává v míře vrchovaté. S přibývajícími kilometry v sedle, rostoucím nebezpečím a pod tlakem nových skutečností opadávají civilizační slupky a postavy se celkem nečekaně vybarví. Stávají se zvířaty, šelmami na lovu, obránci posledních hodnot, které si jsou schopny udržet a nebo hyenami. Postavy jsou živočišné, charakterově pokroucené a naprosto pragmatické. Takhle nějak jsem si svět divokého Západu vždycky představoval. Jen se objeví dostatečný důvod, jak získat něco navíc, civilizační nátěr je pryč.

 V tomto smyslu 3:10 Vlak do Yumy  výstižně reprezentuje základní westernový motiv o vzniku společnosti z násilí. Ve filmu se umírá často, bolestivě a většinou úplně zbytečně. A nikoho to zjevně příliš netrápí. Přijdou další, stejně anonymní a naprosto postradatelní. Na oněch opěvovaných rukách, které vybudovaly Ameriku, ulpívá krev, ať   už patří k tělu scorseseovského Newyorčana, vysloužilého vojáka Unie, kovaného desperáta nebo náhodného žoldáka, který si chce přivydělat 200 dolarů na trochu mizerného chlastu. Soudy jsou daleko, právní řád má mnoho děr, celá země se po nedávné válce teprve staví na nohy  – a tak nezbývá než se zajistit jak kdo dokáže. Potud paráda. Cítíte, že v tomhle světě je možné úplně všechno, být nuzákem, vypracovat se na bosse. Cokoliv. Kontext, výprava a „vedlejší sdělení“ fungují, protože zrovna tyhle věci jsou s dostatečným rozpočtem OK skoro vždycky.

Nic zásadního vlastně nejde vytknout ani Mangoldovu režijnímu vedení, které zcela jistě zalátalo spoustu trhlin ve scénáři, aniž jsme si toho všimli, a podtrhává jednotlivé herecké výkony i výše zmíněný background. Bohužel, scénář je mírně řečeno nedomrlý. Na několika místech jsem měl pocit, jakoby se točilo podle nevycíděné verze, ve které ještě zbylo spousta kazů. Nerad to říkám, na několika klíčových místech mi situace, reakce postav a dialogy přišly doslova hloupé. Postavy permanentně kmitají mezi úvratěmi „dobrý“ a „zlý,“ pod tlakem okolností dávají průchod svým pravým motivacím, a nikdy není jasné, kde se střelka nakonec zastaví. Což není ani nejmenší problém, jednoznačnost by byla na závadu. Když se však postavy žádným způsobem nepoučí a za pár minut se nachytají do takřka stejné pasti, už si o nich začínám myslet něco zlého. Nebo o jejich scenáristech. Ti byli tři – první dva jako tvůrčí tandem, třetí byl zjevně přizván jako script doctor. A podle toho taky film vypadá. Pokud byl scénář prvních dvou učesaný a funkční, tak po zásahu třetího není. Možná mu však křivdím a předělával jak mohl.

Chápu, co přibližně chtěli sdělit. Je mi sympatické, jak načrtli Evansovu (Christian Bale) postavu, všechno to její buldočí  vypětí a umanutost,  se kterou je v eskadře na vlak do Yumy. Pochopil jsem dokonce i to, proč se Wadeovi  nakonec svěří a dělá něco jiného, než původně chtěl.  Nechápu však postavu Bena Wadea (a jeho svět), která je podle mého soudu a) špatně napsaná,  b) špatně gradovaná a konečně c) špatně obsazená až příliš sympatickým hercem (který se na druhou stranu příliš nepředřel). Wade (Russell Crowe) se jednou chová jako naprostý ass**le, jindy jako totální oběť okolností, kterou krušné dětství a krutý svět naučily myslet jen na sebe.  Je to trochu ve stylu "šlápli jste mi na autíčko a proto jsem vrah," ale budiž.  Ve světle pointy během přestřelky na perónu se bohužel vyjeví, že z nás tvůrci od 40. minuty dělají naprosté blby. Scenáristé nás vodí doprava doleva, vytvářejí zdání peripetií, nechají zamordovat tucty lidí a postavy mudrovat o nesmrtelnosti brouka, aby se nakonec zjistila strašně banální skutečnost. Tak banální a hloupá, že vám jednou provždy pokazí celý film a přesvítí všechny jeho kvality. Které jsou místy nesporné. Já bych Wadea hezky hned na začátku svázal do kozelce a bylo by. Pak už by šlo jen stěží vytvářet zdání, že tu taky o něco jde. Evans by dostal svoje dvě stovky, vlak by do Yumy  odjel... a dál, děj se vůle Páně.

Pokud vás do blaženého stavu uvede šik forma a víc už nepotřebujete, budete spokojení.  Po obstojném Walk the Line jsem od Mangolda očekával podstatně jiný výkon.  Paradoxně by to možná napravilo pár starých dobrých klišé. 

P.S. Každopádně: Ben Foster rulez, ani se nedivím, že ho dali na plakát. Řekli byste mu, že nemá ani třicet?