Člověk už se dneska nemůže spolehnout na nic. V zimě je skoro stejné teplo jako v létě, Německo nás porazí na mistrovství světa v hokeji a pravidlo o tom, že Joel Schumacher točí dobré filmy, jen když na ně dostane málo peněz, už bohužel taky neplatí. Jeho novinka 23 totiž stála pouhých třicet milionů, ale kvalitativně by se s klidem mohla zařadit vedle Batmana a Robina.

A přitom to vypadalo tak nadějně. Psychologický thriller o Walteru Sparrowovi, do jehož života zasáhne tajemná kniha, totiž měl skvělé startovní podmínky. Walter se staral o odchyt zaběhlých psů, doma mu pravidelně chystala teplou večeři milující manželka Agatha a syn Robin už měl tu nejvzpurnější část puberty za sebou. Zkrátka idylka. K narozeninám však Walter dostal podivnou knížku s podezřelým obsahem. Hlavní hrdina knihy – soukromý detektiv Fingerling – byl totiž Walterovi až překvapivě hodně podobný. Ze začátku to pro něho byla jen zábavná náhoda, ale čím víc se s Fingerlingem seznamoval, tím víc z toho byl nervózní. Jakoby někdo Waltera celý život sledoval a až na pár drobných rozdílů ho dokonale popsal. A jedním z rozdílů bylo i to, že Fingerling byl jako dospělý pěkný parchant, který se neštítil ani vraždy. Walter pomalu začíná šílet. Nejen z obsahu knihy, ale i z čísla 23, které má zdá se hodně velký vliv na jeho život. Snad jedině autor knihy by mohl Walterovi vysvětlit, co se to kolem něho děje.

Aby psychologický thriller fungoval, potřebuje dobrý scénář a dobré herce. A to tu není. Debutující scénárista Fernley Phillips totiž naprosto netuší, jak budovat napětí. Dlouhé dialogy o ničem akorát nudí, hledání čísla 23 je po chvíli už opravdu směšné a strach z neznámého nefunguje. Walter tu zkrátka nepůsobí jako psychicky se rozkládající paranoidní člověk, ale jako blbec, který si něco přečetl a začal tomu věřit. Je až k nevíře, jak hloupě se hlavní hrdina chová. Jeho uvažování postrádá sebemenší logiku a většinou jen řve něco o čísle 23 a o zlém osudu, který ho čeká. Nulové napětí, nulové soužití s postavou a nulová zábava. Scénář by bezpochyby potřeboval doladit někým, kdo už pár zkušeností s podobnými filmy má, protože základní myšlenka rozhodně není špatná, ale její realizace bohužel ano.

Velkým problémem filmu je i Jim Carrey. Chápu, že se mu nechce hrát až do konce života v komediích a jeho mimické svaly už asi také nebudou takové, jako za dob Ace Ventury, ale proč si sakra vybral zrovna takhle nesmyslný scénář? V Truman Show i v Muži na měsíci ukázal, že seriozní dramata mu jdou stejně dobře, jako vylézání z řitě robotického nosorožce. V 23 ale jenom běhá, tváří se vyděšeně a nemá co hrát. Virginia Madsen jako jeho manželka zvládá svou roli celkem bez problémů, ale ve „fingerlingovské“ linii vypadá… řekněme staře. Bezpochyby je to velmi dobrá herečka, ale pokoušet se v pětačtyřiceti hrát tajemnou sexy dámu, to byl zkrátka omyl.

Ale minimálně jeden člověk si pochvalu zaslouží. Joel Schumacher po nepodařeném Fantómovi opery a nic moc Veronice Guerin ukázal, že pořád ještě umí. Za nijak závratných třicet milionů natočil několik celkem působivých scén, které jsou sami o sobě docela napínavé, ale celkově to díky strašlivému scénáři film zachránit nemůže. Je tu pár zajímavých záběrů, občas i nějaký ten pokus o temnou atmosféru, ale bohužel to nestačí. Fernley Phillips mu nedává šanci zlepšit dojem z filmu a často ho nutí točit absurdní scény, ve kterých „psychicky zdeptaný“ hrdina chce přejet psa. V ten okamžik musí divák se Schumacherem soucítit, protože podobně absurdních a směšných momentů je v 23 několik a bojím se, že napínavě by je nedokázal natočit ani Alfred Hitchcock. Schumacher se zkrátka podepsal pod další volovinu, tentokrát je to však chyba někoho úplně jiného.

23 je hodně nepovedený thriller. Za posledních několik měsíců se už druhá herecká hvězda nechala uvrtat do pro ní nezvyklého žánru a opět to dopadlo mizerně. 23 naštěstí není takové utrpení jako Cageův Rituál, ale na druhou stranu scéna, ve které by hlavní hrdina převlečený za medvěda mlátil ženu, by z 23 udělala alespoň zábavu na alkoholové večírky. Takhle je to bohužel akorát nudná hovadina a ošklivý flek na Carreyho kariéře.