Začnu trochu zeširoka a z místa, které vás určitě zaskočí. V posledních letech mě čím dál tím víc štve záplava áčkových her, kde můžete v obřím světě dělat milion různých věcí – a spoustu času tam zabere přejíždění a nekonečné kecání o ničem. Chybí mi přímočařejší rubačky a zdá se, že nejsem sám, jelikož se nostalgicky vrací 2D hry s filmovými kořeny. Po vzkříšení Scotta Pilgrima došlo na Želvy Ninja, jež se uvedly parádním remakem seriálové znělky, a vzápětí byl ohlášen i comeback Asterixe a Obelixe.

Ano, právě teaser na jejich novou hru ve mně probudil vzpomínky na dětství, kdy jsem statečné Galy hltal horem spodem. Dodnes si pamatuju, jakým zjevením byl první hraný film z roku 1999, o tom ale dnes mluvit nebudeme (mimo jiné proto, že když už hraný Asterix, tak samozřejmě ujetá Mise Kleopatra). Řeč bude o 12 úkolech pro Asterixe, nejlepším filmu s galskými hrdiny, který je zároveň… jedním z nejlepších animáků všech dob?

U malého kresleného dobrodružství z roku 1976 je to nejspíš odvážné tvrzení. Já jsem ale nepodcenil přípravu, poctivě jsem si 12 úkolů pustil, a musím říct, že to pořád je hrozně našlapaná pecka. Od premiéry možná uplynulo dlouhých pětačtyřicet let, prakticky všechny fóry jsou však stále aktuální (ano, především ikonické shánění propustky A38) a stopáž utnutá pod hodinou dvacet zaručuje, že se člověk ani na vteřinu nestihne nudit.

12 úkolů pro Asterixe stojí na perfektně sehraných hrdinech a brilantně vypointovaných scénách, které tvůrci komiksu (a zároveň scenáristé i režiséři filmu!) René Goscinny a Albert Uderzo vymysleli speciálně pro velké plátno. Na rozdíl od mnoha jiných příběhů totiž herkulovské putování Asterixe a Obelixe nemá žádnou komiksovou předlohu, čemuž se při pohledu na tolik chytře dotažených nápadů dost těžko věří.

Film se dokonce nebojí vcelku odvážného konce, který funguje na vícero úrovních (věta: „Brute, tak nech ten nůž na pokoji, ať někoho neporaníš.“ ve filmu není jen jako náhodný vtip), a v podstatě eliminuje šanci natočit pokračování. Pokud bychom u kreslených Asterixů řešili nějaký kánon, 12 úkolů musí stát mimo něj, což jen podtrhuje (velmi vydařený) záměr natočit soběstačné a v lecčems „ultimátní“ galské dobrodružství.

Pokud jste tuhle kreslenou klasiku dosud míjeli, měli byste to co nejdřív napravit. A pokud jste si ji pár desítek let nepřipomněli, dejte si ji také, protože se stále jedná o ten nejvybroušenější francouzský klenot. OK, muzikálová scéna na Ostrově rozkoše je až moc sedmdesátková a dlouhá. Jinak vás ale čeká jen záplava legendárních scén a nezapomenutelných hlášek („Neviděli jste někdo kuchaře? Donesl pár předkrmů a pak se ztratil.“), na kterou současná animovaná produkce kouká z úctyhodné vzdálenosti.