Nikdy jsem si nemyslel, že se budu těšit na film s nařvaným wrestlerem. Tedy pokud by se nejmenoval Vítejte v džungli 2. Nikdy jsem si nemyslel, že se budu těšit na další film Rennyho Harlina. Tedy pokud by se nejmenoval Dlouhý polibek na dobrou noc 2. Od producentů z WWE jsem dostal hned dvojité školení, protože po solidním akčňáku The Marine s Johnem Cenou, chlápkem co má svaly snad i na očních víčkách (aneb po rakouském dubu přichází americká jedle), totiž wrestlingoví šoumeni natočili další svižné béčko v podobném stylu. Zatímco "Mariňák" odkazoval svým one-man army stylem k osmdesátým letům a evokoval Arnieho Komando, 12 Rounds je návrat do devadesátek, otevřeně vykrádající Nebezpečnou rychlost a Smrtonosnou past 3. Je to film, na kterém není ani zbla původních nápadů. A přesto by si z něj mnozí mohli vzít příklad.

Johna Ceny se nezbavíme ani tentokrát. Pobíhá tu v těsné policejní uniformě, snaží se zahrát alespoň dvě emocionální polohy a když běží, vypadá to trochu jako když startuje Jumbo Jet, prostě při pohledu na něj nechápete, jak se takový kolos může pohnout byť jen o milimetr. Ovšem jakmile se začne hýbat, je k nezastavení, ať už hlavní záporák dělá cokoliv, Cena vždycky splní úkol, pokoří časový limit a jde za unesenou dívkou. Skrz domy, skrz hory, skrz lidi, přičemž vše zmíněné se buď třese nebo to vybuchuje, nejlépe však obojí. O zápletku jde až na posledním místě, protože kdybychom ji příliš pitvali, našli bychom těch podobností se staršími a slavnějšími brášky nechutně moc. Cena prostě překazil nějakému kápovi útěk ze spárů FBI a ten se mu hodlá o rok později (při dalším útěku) pomstít tím, že unese jeho snoubenku a připraví pro něj... teď to přijde... sérii smrtících pastí! Tím se snímek hezky rozseká na jednotlivé akční scény, získá na tempu a nikdo nemusí řešit charakterové vakuum. V té stovce minut je to tak akorát, aby to nezačalo nudit.

Cena i zákulisní tým brzy pochopili, že cesta k úspěchu vede skrz sérií kontrolovaných explozí a automobilových honiček. I když se film tentokrát bere zatraceně navážno a chybí jak fanatický záporák (Robert Patrick v The Marine), tak roztomilé popkulturní odkazy, šlape Renny Harlin za kamerou na plyn stejně urputně jako v dobách, kdy proháněl Bruce Willise po zasněženém letišti ve Smrtonosné pasti 2. Cena si neodpočine a vy taky ne, protože i z obyčejného sprintu přes město dovede produkční tým ždímat maximum s jemnou pomocí kamerových obletů a nadupaného soundtracku. Těžko říct, jestli je to zkušeným režisérem za kamerou nebo přesně definovaným cílem, který měli chlápci s patřičně vyboulenými tričky před sebou, ale 12 Rounds vypadá fantasticky. Jako lehkonohý akční film, který na DVD překvapí a v kině neudělá ostudu. Spadá přesně do kategorie, která dnešnímu Hollywoodu žalostně chybí. Žánrová rychlokvaška na letní měsíce, ve které se mohou realizovat akční hrdinové, co spatřili smysl života v tom, že fackují holýma rukama nepřátelské stíhačky a místo činek posilují s naloženými autobusy. Někteří z nás nevyrostli z puberty a tahle specifická odnož akčních filmů jim chybí. Ty temné, drsné restarty hrdinů z našeho mládí jsou sice často boží, ale stejně často s těmi postavami přestává být sranda. A teď nemluvím o humoru z dílny Jima Carreyho, teď jde o takovou tu popcornovou zábavu, která např. v bondovkách vzala roha se závěrečnými titulky Zítřek nikdy neumírá. Něco přece jen umřelo a John Cena to teď přinesl zpátky.

Šokující je, že 12 Rounds nestálo ani těch mrzkých 90 milionů jako podobně přihlouplé a "zpátečnické" béčko Rychlí a zběsilí. Wrestlingová asociace za něj vysolila pouhých 22 milionů, což je zhruba o třetinu víc než za videoodpad, který na nás třikrát ročně valí Steven Seagal. A za tyhle peníze ve filmu vybouchne jeden dům, bezpočet aut a ještě zbudou peníze na nějaké to střelivo, helikoptéru a catering plný steroidů. Biceps o rozloze Arizony tu má i ženská, co hraje pošťačku, což trochu zdeformuje vaší každodenní realitu, ale kdybychom pořádali soutěž o největší šetřílky z řad režisérů, šel by Renny Harlin rychle do čela. Každý cent je ve filmu vidět a při pohledu na skvěle natočený volný pád výtahu (i s brutální pointou) by měli všichni přestat brblat nad tím, že tu nehraje žádná hvězda, a že se točilo v New Orleans, kde se po zásahu hurikánu Katrina ještě pořád dávají filmařům obrovské slevy, takže se tu dá točit v podstatě zadarmo. Zkuste tuhle šetrnost naočkovat Marcu Forsterovi a bondovka možná bude příště stát polovic a přitom vypadat dvakrát velkofilmověji.

Jestli cítíte, jak z téhle recenze kape mírné nadšení, ale nemůžete rozsoudit, jestli je to kvůli tomu, že ten film za ty peníze vypadá skvěle, nebo prostě proto, že jsem se skvěle bavil, pak vás chci uklidnit, že správně je a), b) a dokonce i c), totiž to, že 12 Rounds se za svoje kořeny nestydí (na obalu je napsáno "od režiséra SMRTONOSNÉ PASTI a producentů NEBEZPEČNÉ RYCHLOSTI), a opisuje precizně, aniž by vyrábělo rušivé kaňky. Když vidím vykrádačku v seagalovce nebo nedej bože v nějakém českém pokusu o žánrovku, většinou mě bolí u srdce. V 12 Rounds vidím jako John Cena zkouší trumfnout Keanu Reevese nebo Bruce Willise. Marně, ale se ctí a tak nějak po svém, ve filmu, jenž by mohl být pověstným světlem na konci tunelu... WWE sice na svých filmech nijak zvlášť nevydělává (na videu se jim daří mnohem lépe než v kinech), ale vyrábí je bez jakýchkoliv vnějších vlivů, což dělá z 12 Rounds jeden z nejakčnějších nezávislých filmů všech dob. A naprosto upřímně, kdyby mi dal někdo půl miliardy korun a řekl mi, ať dneska natočím akční pecku, odehrávající se v městských kulisách, velmi pravděpodobně bych se nestyděl, kdyby to dopadlo takhle. Přes všechnu svojí omezenost je totiž 12 Rounds velkou výhrou pro ty, kdo si i po letech rádi zavzpomínají jaké to bylo, když Bennett vypustil páru.