Zrychlený tep, přiblblý úsměv, nastupující deprese z toho, že už běží závěrečné titulky. Když koukáte na parádní film, většinou nemáte čas cokoliv řešit. Zkušenější řízkové mohou štábu v poslední třetině fandit, aby "se to nepodělalo", ale ostatní prostě jedou - oči přibité na plátně, zadek zaklíněný v sedadle, popcorn i kola netknuté, protože na ně ruce zapomněly. Zdrojový kód je přesně z těch filmů, které vás vsáknou jak houba - vizuálem, nápaditostí, promyšlenou konstrukcí, která se propadá do vrstev podobně jako Počátek nebo Sucker Punch. Rovnou prozradím, že má blíž Nolanově konstruktu a místo videoklipových orgií s úctou a skromností vzpomíná spíš na Hitchcocka - to ostatně poznáte už z prvních tónů soundtracku. Chrise Bacona jsem si dodnes nijak výrazně nevšiml, ale teď ho mám v merku, jakkoliv jeho aranžmá bere to nejlepší z Hitchových filmů a zalévá to jemným elektrem (takže výsledek má zatraceně blízko k Výplatě od Johna Powella), má ten kluk zjevně talent. Zdrojový kód ale není o výpůjčkách a vykrádačkách. Smeknutí Hitchcockovu dílu je pro Duncana Jonese jen odrazovým můstkem ke sci-fi, která skrývá své karty jako pokerový profík.

Zdrojový kód je přesně ten mix chytré a efektní žánrové filmařiny, kterou potřebujeme před letní sezónou plnou comicsů a titulů s nebezpečně vysokými číslovkami.Jake Gyllenhaal je bojový pilot, který se zničehonic ocitne ve vlaku, zjistí, že má tvář i peněženku úplně cizího člověka a než se stačí rozkoukat a zavolat stodvanáctku, stane se z něj žhavá koule - vlak spolu s ním a další stovkou lidí vybouchne. Kdo viděl ukázky, ten má trochu náskok, všichni ostatní se budou zmateně rozhlížet. Pokud vám minimum informací o ději vyhovuje a rádi si hrajete na detektivy, nemusíte se bát číst dál - v téhle recenzi to nejcennější rozhodně rozebírat nebudeme, ale pár týdnů po premiéře bychom si určitě našli čas na malou pitvu toho, co se ve filmu vlastně děje, protože pár lidí by to nemuselo pobrat. A to rozhodně není výtka nebo snad potvrzení obav, že Jones podobně jako v Měsíci bude hrát na filozofičtější notu. Zdrojový kód je hrozně chytrá, ale zároveň popová sci-fi. Mluvil někdo v souvislostí s ní o Matrixu? Je blíž než jste si asi ochotni přiznat. Žádné kung-fu, ani stylově oblečení agenti, ale dost akce a dynamiky, aby to udrželo v sále fanoušky Tonyho Scotta. Ten by pravděpodobně nedokázal rozpočet podobného filmu stlačit pod sto milionů. Jonesův film stál třetinu a přesto vypadá fantasticky, aniž byste si kdykoliv připadali o cokoliv ochuzeni. 

Když jsem kdysi v novinkách slušně řečeno poslal do háje Neilla Blomkampa, byla to chyba, za kterou si dodnes sypu popel na hlavu (ale jen proto, že to čtenáře-pamětníky pořád ještě baví). Podobně na tom budou ti, kdo Duncana Jonese považovali "jen" za syna Davida Bowieho. Způsob jakým Jones tenhle film drží pohromadě a ždíme z Gyllenhaala velké drama je dechberoucí a předem fackuje všechny možné logické lapsy a scenáristická zaváhání. Prostě to funguje, protože vám někdo přesvědčivě řekl, že to má fungovat. Velmi záhadná mechanika, díky které se může hlavní hrdina probourat do jiného světa a provádět tam něco jako někdo jiný, je zároveň tak lákavá, že se do ní budete chtít bořit jako do čerstvě napadaného prašanu. A přitom to vůbec nejlepší si Jones nechává na konec. Zadní vrátka? Ne... tohle je úplně jiné měřítko! Jen doufám, že geniality Zdrojového kódu se nechytne nějaký trouba a nezničí všechny ty nápady seriálovou verzí. Byla by to věčná škoda, protože právě tenhle film je ukázkou toho, že vysokou školu filmařiny můžete v Hollywoodu praktikovat i mimo sezónu a s rozpočtem podobajícím se spíš seriálovým pilotům.

Zdrojový kód je film, který začíná výbuchem, ale řadí se právě k těm hardcore sci-fi peckám, které výbuchy k upoutání divákovy pozornosti nepotřebují. Myšlenky a nápady staví na sebe jako cihly a výsledná stavba je dostatečně silná, aby podepřela fantaskní mechanismus cesty do neznáma i limity Gyllenhaalova herectví. Zapomeňte na Prince z Persie - tohle je ten kluk z Donnieho Darka nebo Mariňáka - z očí mu sálá odhodlání a z pusy padají všechna správná slova, která zachrání svět, sbalí Michelle Monaghan a duševně rozloží i ten nejzarputilejší zelený mozek. Jestli lze blockbusterovou sci-fi á la Transformers přirovnat k alkoholu, který vás za cenu příjemných pocitů zbaví milionů mozkových buněk, bylo by příjemné si myslet, že filmy jako Zdrojový kód vám ztracený intelekt vrátí zpátky. Nebo alespoň přimějí ten zbytek mozkového kmene pracovat na plné obrátky. Nedávní Správci osudu se pokoušeli o něco podobného, ale až Duncan Jones šlápnul do pedálů a jel až na krev.

V případě skřípajících scénářů většinou nadáváme scenáristům a režiséra se otcovsky zastáváme. Proč v tomhle případě tedy neodlévám do zlata Bena Ripleyho, který Zdrojový kód napsal? Protože po úvodním nakopnutí zápletky (velmi chytrém, máš naše sympatie, Bene), začíná být jasné, že je film mnohem spíš o timingu a brilantní kombinaci celkem obyčejných motivů a dějů. Je úchvatné sledovat, jak Jones v podstatě ze čtyř postav a jejich průhledných charakterů nenápadně uplete bič, který v závěru zapráská tak, že to vžene slzy dojetí do očí.

Je tohle nový Matrix? Nerad bych dělal unáhlené názory a podporoval už tak solidní hype, přitékající z amerických, případně i slovenských luhů a hájů, ale myslím si, že Zdrojový kód je přesně ten mix chytré a efektní žánrové filmařiny, kterou potřebujeme před letní sezónou plnou comicsů a titulů s nebezpečně vysokými číslovkami. Jako důkaz toho, že dobré nápady nevymřely a že se pořád ještě najdou producenti, kteří jim dají šanci. Matrix i Zdrojový kód mají mimochodem podobný myšlenkový ocas, za který lze zaháknout celé další trilogie. Zatímco Wachowští podlehli dolarovému diktátu a natočili další dva (vynikající) filmy, v případě Kódu nás vlažné reakce v pokladnách kin pravděpodobně od dalších pokusů ve stejném myšlenkovém vesmíru odstřihnou. A možná je to dobře. Takhle výjimečná konstelace totiž přichází jen jednou za pár let.