O tom, kdo v Evropě točí nejlepší filmy, se samozřejmě debatuje už pěkně dlouho a asi i dlouho bude. Zaprvé se to mění, zadruhé každá země má slabší i silnější roky. Dlouhodobě hodně kvalitní věci k nám ale přicházejí ze severu, konkrétně z Dánska. Tady umí hodně (fakt hodně!) silná dramata a hodně (fakt hodně!) trhlé a drsné komedie a navíc se nebojí být svérázní. Podobně jako černočerná komedie Zabijáci z maloměsta, která právě míří i do českých kin. Dánská je každým coulem, otázka ovšem je, jestli to tentokrát bude stačit. 

Edward a Ib jsou flákači, zevlové a tak trochu hovada závislá na sexu. Mají malou stavební firmu a využívají toho, že v okolí není konkurence a že když chce někdo stavět levněji a bez papírů, tak počká, až tihle dva budou mít prostě čas a chuť. Mají našetřeno tolik, že by klidně mohli do předčasného důchodu a odjet si užívat do Thajska se šlapkami, bohužel je tu problém. Manželky. Gritt a Ingrid s nimi žijí už celkem dlouho, láska se však dávno vytratila, obě dámy jsou decentně namyšlené a nevynechají jediný okamžik, kdy můžou manžely ponížit. Člověk by si řekl, že když Ib a Edward přijdou s nápadem rozvést se, uvítají to všichni, to je ale omyl. Gritt a Ingrid si zvykly na to, že peněz je dost a pokud chtějí chlapi začít znovu, budete je to stát sakra hodně. Tak moc, až se rozhodnou objednat si služby ruského hitmana. Když na to však jejich lepší polovičky přijdou, řeknou si, že zkusí celou situaci vyřešit podobně a z Anglie přijíždí profesionálka, ze které by byl nervózní i Hannibal Lecter.

Přehrajte si trailer A dál se děje víceméně to, co očekáváte od dánské černé komedie. Pár mrtvol, několik nekorektních vtipů, sem tam scéna, která je hodně brutální a trošku za hranou a to všechno opepřené skvělými hereckými výkony a chladnou severskou atmosféru. Tahle skandinávská variace na Fargo všechno tohle má, bohužel je tu režisér Ole Bornedal, jenž to celé pojal malinko jinak, než by se mně osobně líbilo.

Říkám sice bohužel, ale mrzí mě to. Bornedala mám rád, hlavně však proto, že jeho filmy mají obvykle blíž k thrillerům než černým komediím a jeho Hlídač mrtvých (originál i remake s McGregorem) je hodně fajn věc a to samé se dá říct i o jeho variaci na Strašáky Zbav nás od zlého. Bornedal umí thrillery a pokud se v Zabijácích z maloměsta pokouší hrát na vážnou notu, všechno šlape skvěle. Jakmile ovšem zkusí zabrousit do komedie, trošku to drhne. Ne že by vtipy byly mizerné, ale režisérovi se podařilo všechny čtyři postavy vykreslit tak, že jsou to vlastně svině. Možná jim budete rozumět, oba pánové i obě dámy jsou však především zlé, nesympatické, otravné a zahořklé svině, kterým byste tu smrt nejspíš i trošku přáli. Vzhledem k tomu se hra na legraci (byť hodně drsnou) trošku míjí účinkem.

Přesto tu několik typicky drsných severských fórů je, Ulrich Thomsen i Nicholas Bro jsou v hlavních rolích výteční a východoevropský zabiják je jeden z největších sympaťáků, jaké teď v kině můžete vidět. Bohužel hlavní čtveřice je až příliš nesympatická na to, abyste někomu z nich drželi palce a doufali, že to pro něj nebo pro ni skončí dobře. A co hůř, ono to nakonec skončí tak nějak… asi správně, ale rozhodně ne moc uspokojivě a až příliš vyměkle. Je to fajn, v Dánsku se ovšem dají najít mnohem zajímavější věci.