Petr Nikolaev patří k těm zajímavějším domácím filmařům. Jeho Lidice nebo Příběh kmotra byly celkem fajn filmy a Báječná léta pod psa je dodnes nejvydařenější adaptace předlohy Michala Viewegha. Teď se Nikolaev s Vieweghem dali dohromady u Vybíjené. A naneštěstí to už tak slavně nedopadlo.

Vybíjená: FOTOGALERIE

Děj se odehrává během třídního srazu, kde se scházejí spolužáci z gymplu, kterým je dnes něco přes čtyřicet. A vzpomínají. A vzpomíná jich hodně, vzpomínají často a vzpomínají ne moc zábavně. Ve středu dění jsou tři kámoši, kteří i po letech bydlí spolu, bývalá třídní kráska a nosatá ošklivka, o jejichž minulosti se dozvídáme z neustáleho tlachání a flashbacků. Postupně tak člověk odhaluje víc a víc z minulosti hrdinů a zjišťuje, čím to je, že mezi sebou mají dnes takové vztahy, jaké mají. Bohužel je to celé vlastně dost nuda.

Celkem si dovedu představit, že podobný formát funguje v knížce, ve filmu ale vlastně spíš škodí. Do minulosti se dostaneme tak dvacetkrát a do půlky filmu jsem měl celkem problém určit, kdo je mladý Genzer, Suchánek nebo Sokol. Některé z postav navíc nespoléhají jen na flashbacky a cpou do toho i vnitřní monology a ve výsledku vzniká celkem chaotický bordel. Nepomůže ani fakt, že se často dozvíme nějakou zásadní informaci, kterou pak film chce prodat v emotivní scéně, ta však logicky nefunguje, protože už dávno její vyústění známe. Celkově tak Vybíjená na diváka sype hromadu historek, někdy vtipných, jindy smutných, a člověk až do konce doufá, že to bude mít nějakou pointu. Má, ale rozhdoně ne extra uspokojivou.

Přehrajte si trailer Na druhou stranu je tu pár scén, které jsou skutečně vtipné, dobrá kamera a sympatické ústřední „partičkářské“ trio. Téměř všichni odvádí před kamerou solidní výkony a ze svých ne moc zajímavých postav se snaží mačkat maximum. Jen ta Simona Krainová by se měla propříště kameře vyhýbat, protože herectví jí jde asi jako mně irské tance.

Kdybych měl Vybíjenou k něčemu přirovnat, asi by to byly Sněženky a machři po 25 letech a určitě ne jen kvůli tomu, že v obou filmech hraje Michal Suchánek. Oba příběhy jsou o čtyřicátnících nostalgicky vzpomínajících na bezstarostné mládí, pokouší se kombinovat drama s humorem a řeší se v nich staré křivdy a traumata. A ani jednomu to nijak extra dobře nejde.