Zack Snyder už pilně pracuje na Watchmenech. Odvážná výtvarná stylizace se předpokládá, tím spíš bude na plakátech vyveden verzálkami nápis „Od režiséra 300: Bitva u Thermopyl“. Jenže není to Třístovka, v níž se naplno projevila Snyderova velikost. Antičtí bojovníci se proslavili hlavně díky neuvěřitelnému vizuálnímu pojetí a absolutnímu výkonu trikařů, kteří za pár šupů pořídili extaticky vyhlížející dílo. Jenže chce-li divák neomámený zlatavými barvami obdivovat Snyderův smysl pro rytmus nebo vnitřní dynamiku scén, měl by si vzpomenout hlavně na nabušenou reinterpretaci zombie žánru.

Romerovy nemrtvé zrůdičky Snyder zbavil sociálně-kritického kontextu a vlastně z nich tak trochu paradoxně udělal to, proti čemu tyhle potvory pod vedením klasiků samy brojily: Vyrobil z nich objekt bezhlavého konzumu. Jenže i tak jim nelze odolat. Snyder zombíky rozběhal a jim přisouzenou dravost otiskl i do režijního pojetí. Bez rozklepané kamery i bez hyperaktivního střihače Snyder vytváří iluzi neskutečně rychlé podívané, jejíž největšími zbraněmi jsou údernost, nekompromisnost a fanouškovský zápal, převedený v zombie miminka a kvílející babizny. Díky náběhům nemrtvých pod palbu z brokovnic nabírá nový Úsvit mrtvých ohromující kinetiku. Snyder toho využívá uvážlivě – netlačí neustále na videoklipově akční rovinu, občas prosadí oddychové intermezzo z obchoďáku nebo divácky vděčnou fázi zbrojení na poslední steč. Úsvit mrtvých má díky tomu obdivuhodně vybroušený rytmus, kdy naplno vyznívá úvodní apokalypsa i srážení zombíků náklaďákem. Akce i hutná atmosféra.

Tvrdím, že Snyderův talent by se měl spojovat hlavně s agresivním remakem Romera, jímž si pan režisér vydobyl renomé prakticky z ničeho a ze dne na den. Tak vyvedená komerční hitovka se nerodí každý rok.