Zahájit recenzi hejtem na Angelinu Jolie by mohlo být docela jednoduché. Neslaný nemastný Nezlomný rozhodně nepřesvědčil o tom, že by se z průměrné herečky a sex symbolu vyklubal překvapivý režisérský talent. Pomalé drama U moře, letos už její druhý film, ale vypadá úplně jinak a je důkazem, že Angelina nepřešlapuje na místě. Co od něj vlastně můžete čekat?

Manželé Brad Pitt a Angelina si tu střihli bohatý pár, který jede na francouzskou riviéru řešit manželskou krizi. Pitt jako spisovatel za zenitem chce napsat další hit, k čemuž se v hemingwayovském duchu propracovává skrze poflakování v místním baru. Jeho neustále nabručená manželka zase zobe prášky, spí a tváří se nasraně. Akcí to zrovna nehýří, ale nepříjemnou atmosféru, že je v tom vztahu něco zatraceně špatně, se daří budovat docela přesvědčivě.

Zlomem je příjezd mladých novomanželů, kteří Bradovi a Angelině dávají vzpomenout, jak to mezi nimi bylo kdysi bezva. To zjišťují šmírováním skrze díru ve zdi a metaforicky tak nahlížejí do vlastní minulosti. No... a to je vlastně všechno. Dvouhodinová stopáž je pro pomalu se vlekoucí vztahové drama sice nezbytná, ovšem U moře odkrývá karty po čertech pomalu a i finální pointa není tak kulervoucí a tajemná, jak se film snaží celou dobu tvářit. U psychologických dramat nebývá rozvolněné tempo na škodu, ale musí být něčím obhájeno - tady se bohužel ničeho takového nedočkáme.

Angelina kromě režie a hlavní role sesmolila i scénář. Těžko říct, co všechno se mezi ní a Bradem během let skutečně odehrálo, ale točit leckteré scény muselo být hodně divné a nepříjemné. V tomhle ohledu klobouk dolů, i když to diváka nemusí úplně zajímat. Scénář je ale jinak nejslabším článkem filmu, jelikož stejně jako u Nezlomného neponechala Angelina technickou stránku náhodě a na obrazovou či zvukovou stránku určitě nadávat nebudete.

Inspirace francouzskou novou vlnou a artovými filmy je vidět v mnoha jednotlivých záběrech i přímo ve snaze vymanit se ze standardního hollywoodského popcornu. Ovšem pod uměleckou maskou se nic hlubšího neskrývá a forma tak drtivě vítězí nad obsahem. Pochvalme snahu netočit akademická dramata, ale kde očividně chybí nosná myšlenka, tam to ani precizní zpracování nezachrání. A neobměkčí mě ani Angelinina prsa, která v několika záběrech neumožňují soustředit se na cokoli jiného. Prostě za šest (film, ne prsa)!