Nedávno jsem četl zajímavé zamyšlení v jednom z komentářů o tom, jak je v těch marvelovkách vždycky nějaká tenze. Pokaždé se musí zachraňovat svět, pokaždé si někdo líže rány, a ačkoliv je mezi hrdiny a záporáky v MCU vždycky tak trochu rozmazaná morální hranice (to aby mohli případně měnit strany barikády), vždycky se bojuje ostošest. Jako kdybyste v komiksovém krámě jen posbírali speciály a tzv. event issues, přičemž se úplně vykašlali na to "maso", co vychází každý týden, ve kterém jsou superhrdinové často jen superhrdiny a užívají si tu svojí každodenní fachu - sundavání koťátek ze stromu, popichování na základně Avengers apod. Proč to říkám? Protože zrovna u Strážců Galaxie mi připadá, že se James Gunn tuhle náladu snaží zachytit. A částečně tomu napomáhá i to, že tahle banda kreténů (jejich slova, ne moje) ukazuje většinou zbytku galaxie spíš prostředníček, než aby ho zachraňovala. 

Strážci Galaxie Vol. 2: FOTOGALERIE

Už z úvodní scény ale budete mít pocit, že tentokrát bude spíš pohodička... Gunn rozjíždí film podobným stylem jako minule, když Star-Lord křepčil na cizí planetě a kradl artefakty á la Indiana Jones. Jenže... málem bych zapomněl na předtitulkovou scénu, v níž Marvel zase nakopnul svůj omlazovací algoritmus (pořád má rezervy) a naznačil, že to tentokrát nebude jen nekonečný večírek, ale dojde i na hříchy minulosti. A jak děj zběsile uhání vpřed, přibírá si žónglér James Gunn další a další míčky, až začnete trnout, jestli to všechno ustojí. Star-Lord potkává svého otce, Gamora se snaží nenechat se zabít svou sestrou a Yondu s Rocketem soupeří o to, kdo z nich je větší podrazák. Všichni jako by na povel utvořili dvojice, tedy s výjimkou roztomilého Groota a třeskutě zábavného Draxe, kteří si úplně vystačí sami a kradou pointy pro sebe, každý po svém. 

Jenže abyste figurky dostali na potřebná místa na šachovnici, musíte nacpat do relativně úsporné stopáže tolik honiček, vzpour, kliček a zvratů, že už to není horská jízda, ale spíš řetízák s volume hodně doprava. Místo dalšího budování vztahů mezi základními charaktery jsou na nás sypány další a další postavy, přičemž některé (konkrétně camea) jsou naprosto zabité, protože přijdou, odříkají dvě hlášky a zase z děje "vystoupí". Brutálním tempem se daří snímek ještě víc odtrhnout od pozemské reality Avengers a dokonce i daleko, daleko od fantasy světů Thora. Kulisami i žánrem. S tím bohužel přichází jedna nepěkná věc, která v závěru graduje do obludných rozměrů. 

Než spustím dvouodstavcový hejt, chtěl bych upozornit, že jsem se u druhých Strážců místy královsky bavil. Tým dohromady pořád funguje, dokonce i v několika obměnách, protože i tady někteří staří známí změní strany a děje se tak relativně přirozeně. Lze předpokládat, že tým se bude měnit s každým dalším dílem a věřím, že se Guardians dovedou krásně sehrát s Avengers, ačkoliv jejich noví kamarádi budou roztomile "přízemní". Dvojka je postavená ze stejných šutrů jako jednička, kterou mám hrozně rád a platí u mě za jednu z nejlepších a hlavně nejosobitějších marvelovek. Jenže jednička je hezká, extravagantní, ale rozumně velká vila. Dvojka je takový ten přeplácaný zámek s věžičkami. Ne úplně podnikatelské baroko, pořád to navrhoval někdo, kdo má rozum, ale stejně je to overkill v mnoha směrech. Ať už máte rádi steak nebo čokoládový dort, po třech, čtyřech porcích začnete mít dost. Představa, že je na cestě pátá a šestá dost možná srazí vaši náklonnost k bodu mrazu. 

Pro někoho je fakt, že má James Gunn příliš hraček na hraní potvrzením povinné návštěvy kina. Jistě, když je všeho víc, a to všechno je dobré, tak to přece nemůže vyznít negativně, ne? Osobně si myslím, že dvojka Strážců dostane i ty nejvyšší fandy na hranu, kde si musí pomyslet, že tohle je strop a oni o něj mlátí hlavou. Osobně bych ještě ustál bláznivé tempo a neustálé ohýbání fyzikálních zákonů (jsme přece za sedmero horami a planetami), ale s novou postavou Ega, kterou ztvárnil Kurt Russell, přichází do hry zcela nový level superschopností. Ego je totiž Celestial, což je... trochu složitější. V komiksu je totiž Ego skutečně "jen" živoucí planetou, v MCU je jeho role povýšena do role bytosti, která může snadno zatočit i s pozemskými a asgardskými bohy. Kurt Russell je jinými slovy megabourák a Star-Lord je jeho syn, což vysvětluje jeho mimozemskou DNA i jeho ego. Ehm. Především je to ale záminka k epickému závěru, který trvá asi půl hodiny a bohužel připomíná to nejhorší z Batman v Superman. 

Ne, vážně. Tuny a tuny digibordelu se na vás valí ze všech stran, ať už sledujete zbytek týmu, jak smaží tisíce kosmických lodí, nebo superhrdiny driblující jako pingpongové míčky. Schopnosti postav tu v jednu chvíli přesahují rámec, jenž lze rozumně zachytit na kameru. A že se James Gunn zatraceně snaží - zpomalovačky, netradiční úhly, chytré využití triků. Jenže stejně jako v DC duelu Batmana a Supermana tu narážíme na limity převodu z jednoho média do druhého. Když máte v komiksovém panelu na dvou stránkách X postav zaklesnutých v sobě, máte akci zastavenou v čase a můžete se donekonečna kochat a přejíždět očima sem a tam. Podobný luxus si blockbuster dovolit nemůže, a tak kamera vede váš zrak a 3D se snaží doplňovat další a další informace (velmi úspěšně, 3D je opravdu hodně povedené, ale občas je ho - stejně jako všeho ostatního - prostě moc). 

Gunn má obrovský vizuální cit a především jeho zásluhou to celé drží pohromadě. V některých scénách se mu ten potřebný nový komiksový vizuál daří budovat (zmíněný úvod nebo řádění Yonduova šípu v útrobách vesmírné lodi), jindy to ale vyloženě skřípe (v podstatě kompletní finále). Otázka je, co s tím, protože do podobné pasti dřív nebo později spadnou i Avengers, až bude tucet nebo víc hrdinů stát proti Thanosovi. Vlastně se dá říct, že už jsme si to vyzkoušeli proti Ultronovi, kdy vzduchem skutečně zas a znovu lítal digibordel. Je to velký krok stranou od prvních Strážců a důkaz, že méně je někdy více. Jenže v marvelovkách nemůžete ustrnout, každý další nepřítel a každá další hrozba musejí být větší. Strážci to ve svých PĚTI potitulkových scénách dokazují, když naznačí příchod Adama. Modří už vědí a tuší, že Ego byl jen zahřívacím kolem. Teprve souboj s touhle kosmickou entitou přinese jatka galaktických rozměrů. 

Přehrajte si trailer A možná to tak má být. Strážci Galaxie 2 jsou prostě okázalým vesmírným dobrodružstvím. Možná až zbytečně rozpřáhlým, což činí potíže především při přechodem z bláznivé akce do rádoby vážných, ale v důsledku povrchních scén, které hrají na srdíčko. Na emoce tu prostě není moc času, protože za rohem už číhá další pixelová nakládačka. Bez šikovného režiséra a charismatického ansámblu by snímek ztratil šarm, který to všechno neviditelně drží pohromadě. Díky za něj, protože opravdu chybělo jen trochu, aby film začal požírat sám sebe. Místo toho alespoň čestně dokodrcal k tomu, že je opravdu z úplně jiného světa. Doufám, že Gunn bude mít nad svými svěřenci ochrannou ruku, až se sejdou s Avengers, Thanosem a vůbec chátrou z ostatních marvelovek. Vrátit se zpátky na zem (a na Zem) jim totiž po téhle bláznivině může jedině prospět. Zároveň by ale byla velká škoda, kdyby pod taktovkou bratří Russoových přišli o svůj jedinečný styl.