Nebudu lhát, Smrtihlavovi jsem docela věřil. A přál očividně komornější produkci s méně zářivými hvězdami, aby útok na Heydricha podalo lépe a méně hollywoodským stylem než loňský Anthropoid. Což se sice částečně podařilo, z mnohem větší části však ne. Se Smrtihlavem se můžete setkat hned pod několika názvy. Muž se železným srdcem zní ještě poněkud konvenčně, ovšem HHhH, odvozené od titulu francouzské předlohy, působí nechtěně komicky. Pro žádné humory zde však není místo, čtyři háčka jsou zkratkou pro německou větu, jež v překladu znamená „Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich“.  Což byla anekdota kolující svého času Německem a jasně ukazující, že Heydrich nebyl jen katem československého národa, nýbrž i děsivou myslí stojící za plánováním holocaustu. Román a následně i filmové zpracování se však zaobírají pouze jeho nástupem k moci a následným atentátem.

První polovina se proto soustředí na to, jak se Heydrich s tváří Jasona Clarkea dostal od námořnictva až do vedení SS a nakonec i do čela Protektorátu Čechy a Morava. Tahle linie je popisována dost zkratkovitě a těžko pochopíte motivaci jeho samotného i jeho divné manželky (poměrně nevýrazná Rosamund Pike). Nejvýrazněji se tak zapíše snad jen Clarkeova snaha vypadat stejně drsně a krutě jako Amon Göth z Schindlerova seznamu. Po necelé hodině se však na Heydricha zapomene a vyprávění se zaměří na Kubiše s Gabčíkem a jejich plánovaný atentát.

Tady sledujeme méně nablýskanou a osekanější variaci na loňský Anthropoid, která díky neúčasti českých herců ve vedlejších postavách nepůsobí na tuzemského diváka tak ambivalentně a zmateně, přesto se jedná pouze o rutinní převyprávění známých scén. Ke konci se samozřejmě obě linie spojí, stále však zůstává pachuť poměrně odfláklé adaptace; dokážu si představit, že takováto struktura na papíře funguje, pro filmové médium se ale ukazuje jako nevhodná a zabíjející jakékoli náznaky dramatičnosti.

Cédric Jimenez toho na kontě moc nemá a je to znát. Samozřejmostí je nutná znalost historie, alespoň základních reálií, ale to u takového filmu není problém. Spíše nepřínosnost tohoto zpracování zamrzí, jelikož vzhledem ke svému záběru se dvouhodinový snímek nestíhá věnovat zajímavým detailům a navíc selhává i jako dramatické dílo. Jakkoli mu civilnost, tolik mi chybějící u Anthropoidu, nemohu upřít, jen těžko najdu důvod, proč Smrtihlava doporučit. Možná jako docela atraktivní dokument? Na to však není dostatečně historicky důsledný a zároveň leckteré otazníky nevysvětluje. Při sledování HHhH se sice smát nebudete, ale spousta otázek „Proč proboha?!“ vám bohužel vyskočí.