Když poprvé James Wan a Leigh Whannell představili sympatického pána, který si říká Jigsaw, stálo je to 1.2 milionů dolarů. Vydělali téměř stokrát tolik, nastartovali komerčně megaúspěšnou sérii a přesvědčili mě, že skuhrání českých filmařů, že nejsou peníze, jsou jen blbý kecy (je vidět, že talent je důležitější). Druhý díl při rozpočtu čtyři miliony vydělal víc než třicetkrát tolik, což se také za neúspěch považovat nedá. Saw 3 je tedy něco, co se zkrátka objevit muselo. Otázka je, jak si tvůrci poradili se sérii, jejíž téma působilo vyčerpaně už na konci dvojky.

Saw II se řídilo všemi pravidly, která pro pokračování platí. Více obětí, více krve, více šokující konec. V trojce už se však další „více“ objevit nemohlo a tak se režisér Darren Lynn Bousman vrací k mnohem komornějšímu stylu, se kterým slavil úspěch první díl. Hlavním aktérem Jigsawovy hry je tentokrát muž jménem Jeff, který trpí depresemi po tragické smrti svého syna. Díky smrtící hře dostane šanci vyřídit si to se všemi, kteří za osudnou autonehodu mohou. Touží Jeff po smrti vrahů svého syna tak moc, že nedokáže odpustit? Jeff ale není jediný, kdo si během jedné dlouhé noci sáhne na dno svých fyzických a psychických sil. Jigsaw totiž, jak po dvojce všichni víme, umírá, ale nehodlá svět opustit, aniž by viděl, jak Jeff uspěje ve svojí hře. Doktorka Lynn Denlonová má tedy za úkol udržet ho naživu, dokud nebude konec. Její motivací je fakt, že pokud umře Jigsaw, ona bude žít asi jen o šest vteřin déle. V příštích několika hodinách na někoho čeká smrt, na někoho život a na Jigsawovi pomocnici Amandu převzetí žezla. Jeho odkaz musí být zachován za každou cenu.

Předem je nutné ujasnit si jednu věc. Když systém funguje, nebude se měnit. Tudíž – pokud vám jednička ani dvojka nenahnaly husí kůži, s trojkou to ani nezkoušejte. Stále jde o variaci na „udělej co ti říkám, nebo umřeš moc moc moc ošklivou smrtí.“ Za pouhé dva roky se kolem série Saw vytvořila sice trochu umělá, ale přesto velmi silná fanouškovská základna, s čímž tvůrci evidentně počítají. Pokud tedy za sebou nemáte první dva díly, bude pro vás Saw 3 nástupem do rychle jedoucího vlaku plného násilí a do detailu promyšleného mučení, které vám však nebude dávat příliš smysl. Příběhu totiž neporozumíte ani za mák. Bousman se nezabývá vysvětlováním. Nikdo vám neřekne, kdo je Jigsaw, kdo je Amanda a proč dělají to, co dělají. Tady se zkrátka počítá s tím, že znáte sérii, znáte její pravidla a víte, do čeho jdete. Což je paradoxně hlavní problém.

Saw 3 totiž nemá čím překvapit. Ve filmu se děje víceméně to samé, co už jsme dvakrát viděli. Poprvé nás to zarazilo do sedaček a nechalo civět s otevřenou hubou na plátno, podruhé jsme tolerovali klasické neduhy, které má většina druhých dílů, ale potřetí už se musí i ten největší fanoušek postavit pravdě a uznat, že už by to vážně chtělo změnu. Jeff bloudí bludištěm, naráží na uvězněné lidi a rozhoduje se, jestli je za cenu vlastního utrpení nechá přežít, nebo se bude koukat, jak za strašlivých bolestí umírají. Lynn se mezi tím hádá s Amandou a poslouchá Jigsawovi nudné kecy. Zkrátka nic nového, nic překvapivého a dokonce i ta pointa působí tentokrát velmi nuceným dojmem.

Co se režijního stylu týče, tak Bousman zůstal u toho, co mu fungovalo minule. Tudíž roztřesená kamera, filtry v každé scéně a stylové hrátky s barvami. Stále se na to kouká dobře, problém je však v tom, že není moc na co koukat. Nenápaditý scénář už jsme probrali, ale ani na ostatních frontách to není žádá sláva. Krom stylové operace mozku a jednoho velice nápaditého mučícího přístroje tu není nic, co by v hlavě utkvělo po skončení titulků. Nepomáhají ani nepříliš nápadití herci, což je problém všech tří filmů.

Saw 3 je zkrátka třetí díl, což by mělo mluvit samo za sebe. Jednička byla téměř geniální, dvojka recyklace a trojka je recyklací recyklace. Scénáristické nápady došly, vizuální styl se pomalu okoukal a při sledování Jigsawovy hry ve vás možná, stejně jako ve mně, začne hlodat myšlenka, že nebýt zprofanovaného jména, bylo by Saw 3 zahrabané někde ve videopůjčovně. Není to špatný film, jen jsme ho už dvakrát viděli. Pokud vás však Jigsaw neomrzel, klidně si trojku v kině dejte. I když se recenze nese v negativním duchu, film sám o sobě vám určitě neuškodí. Smutný je jen fakt, že značka Saw se stala pouhým jménem, které prodává průměrné filmy. Stojí málo peněz, vydělají jich hodně a je snadné je natočit. Příští rok touhle dobou tu tedy budete moci číst recenzi na čtvrtý díl. A bojím se, že nebude o moc pozitivnější.