Cival

Vůči panu Deppovi lze poslední měsíce vznášet různé námitky. Klidně se přiznám, že když v první půlminutě upoutávky na svůj nový film vystřihne dvě okoukané sparrowoské grimasy, málem to ve mně vyvolává alergickou reakci. Ale to neznamená, že by Johnny Depp nebyl pořád výtečným hercem, jenž si i po letech udržel čuch na zajímavé projekty, které můžou jeho kariéru dál hnát nahoru. Komerční tutovky, díky nimž budou mít plná bankovní konta i jeho pravnoučata, prokládá látkami svéráznými, někdy dokonce i originálními. A proto dává smysl, že zase jednou kývl na adaptaci díla Huntera S. Thompsona. Depp se v Rum Diary tak trochu vrací k poetice Strachu a hnusu v Las Vegas (ano, stejný autor literární předlohy), jen v pocitově i vizuálně umírněnější podobě. Máme tu sice dusno, divoký život v džungli těl a do toho několik bezmála zhuleneckých fórů, ale tak podvratně (a tak inspirativně) jako Strach a hnus v Las Vegas Rum Diary nevypadá. I proto, že jeho trailer je střižen poměrně neinvenčně, a dost pravděpodobně i tuctověji, než by si samotný film nakonec zasloužil.