Robocop je ale mnohem víc než klasický produkt 80. let. Už jeho název byl dostatečně uhozený na to, aby odradil všechny americké režiséry a tak musel Orion Pictures do Evropy za Paulem Verhoevenem, který po krátké rozvaze kývnul (zejména díky své manželce, která si scénář přečetla dříve než on a dokopala Paula k režii ;). Svůj americký debut Verhoeven pojal jako futuristický remake Lone Rangera a tak svým pojetím Robocop v podstatě připomíná klasické westerny, pokud se tedy přenesete přes to, že bouchačkou rotuje dvoumetrový naleštěný panák s hlasem Petera Wellera. Ten je ostatně důvodem, proč jsem si dneska Robocopa vybral. V páté sezóně 24 je Peter víc než zdatným protivníkem Jacka Bauera a to i v pokročilém věku 59 let. Někteří drsňáci holt nestárnou.

A nestárne ani Robocop se svou poeticky naivní premisou o dokonalém poldovi. Proč? Protože Verhoeven snímek pojal, podobně jako později Hvězdnou pěchotu, jako těžkou satiru světa, ve kterém se oslavuje násilí a tak jsou záporáci rozsekáváni s chirurgickou přesností a divák má šanci si to až perverzním způsobem vychutnat. Dodnes podezírám Verhoevena z toho, že ten ultrabodák v ruce má Robocop jen proto, aby s ním Clarence na konci mohl probodnout. Funkce otevírání zámků je zcela sekundární.

MPAA v roce 1987 z Verhoevena moc velkou radost neměla a dost dlouho ve vzduchu poletovalo Xkové označení (dnešní NC-17), které by film v podstatě pohřbilo. Nakonec se Verhoeven nechal ukecat a srazil to na eRko, nicméně útlocitní Finové film rovnou zakázali (dělají to často) a v Německu z něj bylo vystřiženo skoro třicet minut. To můžete i nemusíte brát jako lákadlo, je ale bez debaty, že Robocop je jedním z nejbrutálnějších filmů 80. let a jednou z jeho největších předností je fakt, že se za to nestydí. A hlavně se nestydí za svojí uhozenost... až uvidíte ED-209 aka Kuře, jak běží za Robocopem po schodech, možná se budete smát, ale bude vám při tom skvěle. Dva sequely které následovaly krátce po Verhoevenově klasice, už nezvládly tuhle křehkou rovnováhu znovu nastolit a po zásluze propadly. Jednička ale patří do každé poličky. Už kvůli soundtracku.