Jednou to zákonitě muselo přijít. Možná nejvíce propíraný film své doby, z noci na ráno zrozený kult. Po záplavě méně či více notoricky známých titulů přichází do V.I.M. ten nejnotoričtější. Z jednoduchého důvodu – včera jsem se na vlastní oči (uši) přesvědčil, že ještě existují lidé z mé generace, kteří Pulp Fiction nikdy neviděli a třeba je tahle pozvánka konečně vybudí k činům.

Inu tedy: Pulp Fiction přišlo po skvělých Gaunerech (které kolega Cival považuje za mnohem lepší dílo než PF), aby si od nich odneslo bizarní rukopis „humorného násilí“ a předlouhých dialogů udusávajících půdu pro přicházející peklo plné specifických žánrových činů. Povedlo se – ve stylové příběhové skládačce se zrodil filmový trademark, kterému se dnes s oblibou říká „tarantinovka“ a násilná obroda gangsterského žánru rázem odstartovala vlnu více či méně úspěšných plagiátů, přičemž přirozeně vystřelila Pulp Fiction ke statutu „základního žánrového kamene“ (trochu silná slova, ale po Internetu se jich válí tuna).

Možná je všechen ten hype trochu přehnaný, ale Tarantinovi nelze upřít, s jakou vervou se do svého dílka opřel a s jakým načasováním ho vypustil do světa. Brilantně napsané postavy se prolínají v rafinované spleti nevšedně-všedních problémů, v níž se kromě nich míchají ještě časové roviny, k nevydržení natahované dialogy a klokani s hodinkami. Sofistikované násilí striktně zamezuje jakékoli imaginaci o „světle na konci tunelu“ – tady se jede ve špíně, mladej, a pokud nebudeš hrát naši hru, najdem si tě a přivedeme Mrzáka.

Postmoderní analýza zločinného undergroundu skrývá spoustu studijní látky pro psychology – ve světě Pulp Fiction neexistuje nic jako „dobrý člověk“; A pokud existuje, musíte vyjet na výlet daleko za humna, abyste ho potkali – tak jako Butch jede za svou milou s „borůvkovým koláčem“. Chytré režijní nápady bazírující na promyšleném základu, kde má všechno svůj pevný řád – to všechno ilustruje, o co je Tarantino lepší režisér, když má k dispozici málo peněz a musí méně myslet na efekt. Nic proti dvou výletům do světa, kde je nutno zabít Billa; Ale zejména v závěru dvojky je cítit, jak moc by Tarantino chtěl zopakovat lehkost, s jakou Pulp Fiction psal. A jak už se mu to asi nikdy nepovede – Pulp Fiction bylo a vždycky bude první a jedinečné.