Ano, i takovými slogany je promovaný španělsko-belgicko-americký animák, který nebudete chápat vy ani vaše děti. Proč? Protože tahle nízkorozpočtová variace na Hledá se Nemo/Dory jede na vlně totálního bizáru, v němž toho dává smysl skutečně pramálo. Neminou vás proto zmatení mořští tvorové, Titanic, zlí mořští tvorové, přesahy do sci-fi i náboženství a v největší míře dost otravní mořští tvorové. Tak se na ně pojďme podívat.

Chobotničák Deep je tak trochu idiot. Zlobivý hlavonožec moc dobře ví, že dělá blbosti, které do značné míry ohrožují celou kolonii jeho dědečka Krakena, ale je mu to tak nějak jedno. Jeho záblesky sebereflexe jsou stejně vzácné jako kvalitní vtipy, takže se po chvilce stává výrazně nesnesitelnou postavou. Deep se kamarádí s excentrickou krevetou Alicí a bojácnou rybou Evo, společně se pak vydávají najít obří bílou velrybu. Nemají ponětí, kde by mohla být, ale závisí na ní přežití kolonie, tak se ji divná trojka vydá hledat někam do oceánu. Prostě tak.

Takže tu máme klasické schéma, kdy se skupinka mladých postav (v podání mořských potvor) s charakterovými vadami vydává na misi, při níž si uvědomí cenu přátelství. Během cesty narazí na vrak Titanicu, s nímž se pracuje překvapivě drsně a nesoucitně, tančící a zpívající (a labilní) chobotnici, armádu postojově velmi nestálých krabů i moderní verzi Noemovy archy, v jejímž čele stojí zlý tučňák, hloupý mrož a ještě mnohem hloupější delfín. Všechny postavy jsou otravné, nevtipné a jejich výchovný význam je udusaný bizárem. Nebo vám snad rádoby humorná záměna mořských hub za normální mycí houby přijde zábavná? A takhle to vypadá pořád.

Podivně působí i grafika, která je v některých složkách velmi dobrá (voda a detaily pozadí), zároveň však hlavní postavy vypadají odflákle až odporně. Písničky nesmějí chybět, ovšem po odchodu z kina si je broukat nebudete a prázdnost jejich textů jasně ukazuje, že tam vůbec nemusely být. Dabing neurazí, přestože se budete muset smířit s neustálým (a po čase už značně otravným) pištěním a ječením všech přítomných zrůdiček. Vrcholem výplachu jsou potom dialogy, jejichž smysl je opravdu hodně vypiplaný. Jeden závěrečný příklad za všechny: „Už mě s tím jednou potrestali, ale nikdy ne tak moc jako teď.“ A už mám toho všeho dost, víc se o tom bavit nechci.