Bál jsem se. Fakt že jo. Mohl by se mi taky někdo divit? Trochu unylý vizuál, profláklí herci a vlastně žádný důvod, proč se novou komedii těšit. Jenže občas i tuzemská kinematografie umí překvapit. Když jsme se před měsícem divili, co že to dělá údajně letní komedie Prázdniny v Provence v distribučním termínu na konci září, u Pohádek pro Emu budete překvapeni podobně – tohle je poctivá vánoční limonádka, která by měla (a mohla) přijít o měsíc později. Ale touha vyhnout se Anděli Páně a samozřejmě Hvězdným válkám je pochopitelná. To jen tak na okraj, aby bylo jasno, jakým směrem se Pohádky ubírají.

Petr Miller (Ondřej Vetchý) odhaluje nelegální imigranty v Británii. Náhodou se dozví, že v Čechách má osmiletou dceru s bývalou partnerkou, která si tuhle nepodstatnou informaci celé roky nechávala pro sebe. Petr se dcery ujme a začne si hledat manželku. Když se na scéně poprvé objeví Aňa Geislerová coby sympatická recepční Marie, je už každému jasné, kam tohle bude směřovat. Do toho nějaké ty Petrovy daddy issues, sem tam vtipné momenty, boj s tuzemskou byrokracií, čas od času trapné a předvídatelné momenty a dost zrychlený konec. A je to za námi.

Cestovatel Rudolf Havlík má na kontě zatím jen průměrnou komedii Zejtra napořád. Tahle jeho druhá režijní a scenáristická štace však dopadla lépe, přestože je patrné, že o ostříleného rutinéra se nejedná. Především nad některými veletoči ve scénáři budete kroutit hlavou, protože rychlost, se kterou se ústřední postavy hrnou do problémů, je fascinující a řada jejich motivací není důsledně vysvětlena. Ve vánočně laděné romantické komedii sice není detailní výkres psychologií postav tím hlavním, ale občas je nahodilost jejich chování až nepochopitelná. Tak se na to připravte.

Stálice tuzemské herecké elity Vetchý a Geislerová odvádějí svou standardní práci. Obzvlášť Vetchý a jeho často absurdně analytický pohled na svět je místy skutečně vtipný a v rámci postavy funkční. Přesto však jsou oba trochu ve stínu teprve devítileté Emy Švábenské, jejíž role by asi nešla ztvárnit o moc lépe. Pohádky pro Emu jsou feel good rodinným filmem, který prostě nikoho neurazí. Dvě hoďky se místy sice trochu vlečou, ale přesto jsem nečekal, že předvánoční shon přinese skutečně koukatelnou komedii. Kýčovitost s minimem skutečně originálních prvků sice může leckoho odradit, ale k Vánocům to přece tak nějak patří, ne?