Králem romantického žánru je v současnosti Nicholas Sparks, autor Zápisníku jedné lásky, Milý Johne a spousty dalších filmů, na které už jsem stihl zapomenout. Možná už to ale dlouho platit nebude, teď totiž jede John Green. Loňská adaptace jeho knihy Hvězdy nám nepřály se překvapivě povedla a teď tu máme Papírová města, která mají ambice ukázat, že se Green může po porávu usadit v Hollywoodu na delší dobu.

Papírová města: FOTOGALERIE

jak se tedy povedla jeho novinka? Tak napůl. Bohužel jde ve všech směrech o horší film než Hvězdy nám nepřály, dobrá zpráva ovšem je, že ten pokles v kvalitě není nijak zvlášť extrémní. Ale nejdřív něco k příběhu. Quentin končí střední školu a už od dětství je zamilovaný do sousedky Margo. Před lety byli kámoši, pak se bohužel odcizili a z Quentina se stal kluk, co má celkem nalajnovanou budoucnost (chce být doktorem), zatímco Margo získala pověst holky, která nemá problém někam na pár týdnů zmizet a vrátit se s hromadou divokých historek. Teď, po letech, zaťukala na Quentinovo okno a ukecala ho, aby s ní na jedno noční dobrodružství vyrazil. Oba si to patřičně užijí, ráno je ale Margo pryč a nikdo neví, kam zmizela. Když však Quentin zjistí, že mu Margo nechala stopy, rozhodne se ji s pomocí kámošů najít.

Přehrajte si trailer Ve výsledku z Papírových měst vylezl film, v němž se hodně chodí, mluví a nakonec cestuje za jednou holkou, co by měla být zajímavější než Sixtinská kaple. A v tom je trochu problém. Margo, a vlastně ani nikdo jiný, moc zajímavý není. Modelka Cara Delevingne se sice snaží, ale to, že vyfotí svého přítele nahého, když ji podvádí s kámoškou, nebo že někomu omotá auto fólií, fakt není extra vtipné ani odvážné. Navíc tahle postava, kterou by hrdina i divák měli považovat za výjimečnou dívku, zmizí překvapivě rychle ze scény a tomu, že tahle holka fascinuje celou střední školu a hlavní hrdina ji miluje víc než kohokoliv na světě, se věří dost těžko. Stejně tak tomu, že by on a jeho kamarádi byli ochotni kvůli ní dělat to, co dělají.

V půlce se naštěstí ukáže, že Papírová města nejsou o tom, jak jeden puberťák hledá svou trošku divnou životní lásku. Autor předlohy John Green nebo režisér Jake Schreier jsou evidentně fandové starých filmů Johna Hughese, v nichž se teenageři museli vyrovnávat s tím, že je čeká dospělost a že svět lidí, co vychodí střední školu, bude možná trošku drsný, smutný a rozhodně jiný, než doposud znali. Papírová města nakonec vlastně nejsou moc romantika, spíš příběh o kamarádství.

Celé to celkem příjemně uteče a hrdinům lze fandit už proto, že jsou poměrně realističtí a chybí mezi nimi nějaké přepálené hovado typu Stiflera z Prciček. Na druhou stranu by právě přítomnost nějakého výraznějšího charakteru filmu v jistých momentech možná paradoxně prospěla, protože sázka na realističtější přístup a malinko vážnější notu znamená, že fóry nejsou z nejlepších, protože i ty musí být v rámci možností „realistické.“ Řekněme, že při cestě do New Yorku by hrdinové komedie, která chce a má být vtipná, rozmlátili auto na kusy a vy byste si tu scénu pamatovali. Tady vesele močí do sklenice od Coly, což si pravděpodobně nebude pamatovat nikdo.

A tak je to s celým filmem. Kouká se na to docela dobře, nemá to vyloženě hluchá místa nebo nepovedené momenty, ale najít něco, kvůli čemu byste chtěli Papírová města vidět podruhé nebo je někomu vyloženě doporučovali, to bohužel moc nejde.