U Scottových filmů se vždycky příjemně relaxuje, a přitom mozek nemusí na nucenou dovolenou. Pokud máte nakoukány špionážní filmy 70. let, užijete si několik milých narážek. Přitom film opravdu táhne akce, respektive postavy v akci. Jakoby tu scénář kopíroval postulát scenáristických guru Syda Fielda a Roberta McKee: character ~ action. Akce každého protříbí. Kdo je v pohybu, přežije. Nepřítel státu se nebabrá v psychologii - ostatně který z Bruckheimerových blockbusterů požaduje nějaký ponor - nahodí jednoduchou výchozí situaci a celé soukolí během vtěřin zrychlí z nuly na sto. I když přece jen víme o něco víc než hlavní hrdina, nechybí několik překvapení, nečekaných vyústění situace a příjemných zamrazení, když se o Deana otře stahující se smyčka. Kromě akce je velkým tahounem humor. Bruckheimerovský humor je tradičně lehce rasistický a postrádá víc než "dvojí smysl," ale huba Willa Smithe je jako zázrakem dokáže přetavit ve zlato.  Takže ideální zábava k každém ročním období...

Nevím, jestli jsou v našich šířkách technologie alespoň z poloviny tak rozvinuté, jak to popisuje deset let starý Nepřítel státu. Spíš se mi vybaví obraz Mr. Hlada prchajícího Libercem, kterak si ho "podávají" toliko tři průmyslové kamery umístěné u bazénu, na hlavním náměstí a na sloupu u autobusáku. Scottovy zoomy z vesmíru na makrodetail běžícího chlapa v podvlíkačkách však naznačují, že by jednou mohlo být o dost hůř...

P.S. Už jsem podstoupil několik debat na téma "Může za vizuál Scottových filmů jen on a nebo sklízí smetanu za kameramana a střihače?", ale žádná nedopadla rozhodně. Dělá to někdo za něj a nebo to ve svém věku udrží v hlavě? Svěřte se.