V poslední době jsem viděl až příliš slušných filmů, bylo tedy jasné, že mě boží smysl pro rovnováhu musí dostihnout. Filmový příběh ze světa pištivých barevných poníků se pro tyto účely jevil zcela ideálně. A zklamán jsem rozhodně nebyl. Dostal jsem vše, co jsem očekával, a návdavkem ještě mnohem víc. Hrdě se začínám hlásit k ostatním bronies, tedy dospělým a úplně normálním mužům, kteří propadli fenoménu pro holčičky.

My Little Pony Film: FOTOGALERIE

Nedávno jsem slyšel zajímavý názor, že univerzum My Little Pony v určitých náznacích reflektuje geopolitickou situaci ve světě. Nejde jen o to, že na Twitteru byly svého času skupiny, kombinující sympatie k nekompromisní politice Donalda Trumpa a duhovou poetiku poníků. Už jen název ústředního království poníků, Equestrie, evokuje principiálně vynucenou rovnost všech jeho obyvatel. A když v úvodu snímku přiletí zlý poník a hlavní město Ponyville si nekompromisně podrobí, paralely s nástupem nacismu k moci začnou být zcela zřetelné. Princezny poníků jsou rychlostí a rozsahem útoku zaskočeny, na mysl se dere výraz blitzkrieg. Pouze skupinka pod vedením princezny přátelství Twilight dokáže uniknout a začne ve strachem ochromené Equestrii vyhledávat spojence v boji proti tajemnému Hromokráli a jeho posluhovačce Bouři. Následný přechod pouště ukazuje, že ani biblických paralel se osvícení tvůrci nezaleknou. Město plné zkorumpovaných zbabělců či opuštěné území po kdysi mocné říši dávají vzpomenout na úlohu Francie a Itálie v období kolem 2. světové války. Zde je propraná i ústřední myšlenka seriálu - aby poníci porazili invazivního zloducha, musí objevit sílu přátelství a získat řadu spojenců. Paralely s euroamerickou zahraniční politikou 30. a 40. let zde musí vidět každý.

Ještě se vrátím k Bouři, padlé ponici, jejíž psychoanalytický rozbor jasně ukazuje, jak byla v dětství formována traumatickou zkušeností. Bouře proto představuje pro Twilight ideální antagonistku, její celoživotní samota ostře kontrastuje s hodnotami přátelství postulovanými hlavní hrdinkou. A záporákova moc je odvozena od vlastnictví Hromohole, v čemž jistě vytušíte důraz na falickou symboliku a vymezení se vůči otcovskému archetypu. Nepochybně se v některých interpretacích budeme rozcházet a nebojím se v diskuzi dát prostor názorům těch, jež jsou v historii mocenských bojů a analýze křehké psychiky znalejší. Možná i bude potřeba více projekcí, neboť v tak mnohovrstevnatém díle nelze pochytit všechny nuance hned napoprvé. Pokud však máte vůči podobnému přístupu nedůvěru, tak se spokojte s tvrzením, že Twilight bude zase jednou zjišťovat, v čem vlastně spočívá to přátelství. A poník Pinky Pie je vtipný, protože pořád hopsá.

Režisér Jayson Thiessen za sebou už pár poníkovských štací má, takže velmi dobře pochopil, že se nemusí snažit absolutně o nic. Skřehotavostí a vysokofrekvenčními hlásky si poníci nezadají s mimoni, publikum malých holčiček bude jistě spokojeno. Poselství o důležitosti přátelství je naštěstí podáno dostatečně jasně, aby děti jednoznačně věděly, co si z filmu odnést. Fascinující liknavost je však vidět na grafice. Nad sedm let starým televizním seriálem možná člověk dokáže přimhouřit oči, avšak poslat v roce 2017 do kin něco takhle odpudivého chce opravdu kuráž. Nebo drzost.

V originálním dabingu najdete jména jako Emily Blunt, Zoe Saldana, Taye Diggs nebo Liev Schreiber. Ale to je jedno. Jediný hlas, který u nás poznáte, je Sia, jelikož nazpívala závěrečnou píseň. Samotné songy jsou taky zajímavé: je jich asi pět a jen jeden má smysl, ostatní tak nějak zabíjejí pár minut stopáže. Občas se do nich vešly akční koláže, v nichž je ošklivost vizuálu ještě výraznější. A co je vždy průšvih, tak děti se při projekci ani moc nesmály. Nedivím se jim, spoustu sofistikovanějších narážek samozřejmě nemohly pochopit, ale i toho jindy tak roztomilého a funkčního mlácení do hlavy tentokrát moc nebylo. Pro ilustraci a stylové zakončení cituji jeden z vtípků, který dostaneme hned v úvodu: „Princezna Twilight má s festivalem plná kopýtka práce.“ Hehe.