Tak co s tím? Legenda o Tarzanovi mohla vlastně akorát překvapit, protože už od začátku bylo celkem evidentní, že tenhle projekt to nebude mít snadné. Natáčení skončilo už před rokem a půl, ale na premiéru se čekalo až do letošního léta, David Yates se mezi tím vrátil do světa Harryho Pottera a ukázalo se, že celá ta sranda stála sto osmdesát mega, trailery koule zrovna nervaly a Tarazanovi se nikdy nepovedlo úplně nadchnout diváky a proměnit se v událost.

Legenda o Tarzanovi: FOTOGALERIE

Teď tu máme hotový film a potvrdilo se víceméně všechno, čeho jsme se báli. Tarzan není vyloženě průšvih (minimálně co se kvality týče), ale najít důvod, proč vás na něj posílat do kina, bude těžší než ukecat Jardu Jágra, aby se vrátil do reprezentace. Rovnou řeknu, že v redakci jsem asi největší fanda klasických dobrodružných filmů, takže pokud by se Legenda o Tarzanovi měla někomu líbit, jsem to já. Jenže nelíbila.

David Yates, kterého jsem nikdy mimochodem nepovažoval za extra režiséra, se nejspíš pokoušel vytvořit další Piráty z Karibiku, tedy dobrodružnou podívanou pro celou rodinu, na niž by se daly snadno lepit sequely. Místo toho však vypustil do světa spíš Osamělého jezdce. Je to drahé, nabubřelé, trikové, bohužel uvnitř mrtvé, dost nudné a na to, kolik se do toho narvalo prachů a úsilí, i zoufale obyčejné. Jasně, Tarzan se řadí ke klasice a pouštět se o nějakého experimentování by se tvůrcům nemuselo vyplatit. Bohužel jeho svět nemá nic, čím by diváky mohl uchvátit. Džungle vypadá pěkně, ale ta avatarovská je o pár úrovní výš, stejně jako to, co jsme viděli v Knize džunglí. Bitka s gorilím samcem nebo útěk před hrochem taky měly akční potenciál, ovšem čekat, že střety se zvířaty, na něž koukají lidi v zoo, vyvolají u diváků nějaké extrémní nadšení, bylo hodně naivní. V roce 2016 je to jednoduše málo. A tak tu máte se vším.

Tarzanův svět je zoufale konzervativní. Svým způsobem funguje,diváci jsou však dnes zvyklí na něco víc a on může nabídnout jen blbnutí v Africe. Ale nechci tvrdit, že za průměrné kvality filmu může to, že v něm místo pětimetrových potvor běhají lidoopové, to by samozřejmě byla hovadina. Nic z toho by nevadilo, kdyby se ve filmu odehrával příběh, který dovede strhnout, pak by i ta bitka s gorilákem mohla mít žádaný účinek, Legenda o Tarzanovi je bohužel i přes svou rádoby opulentnost béčková dobrodružná honička, v níž se běhá přes džungli, savany, skály a lesy a občas se někdo s někým serve. Postavy nemají žádnou výraznější hloubku a jejich příběh nezaujme. Chybí tomu emoce, skutečné napětí a schopnost donutit člověka, aby byl zvědavý, co se stane za dalších pět minut. Tady se stane přesně to, co čekáte, stačí jen sedět a odškrtávat si z příručky „výpravný dobrodružný film bez nápadu snadno a rychle“.

Přehrajte si trailer Hrdinové moc zábavní taky nejsou a bohužel se to samé dá říct i o hercích. Samotný Alexander Skarsgård má rozhodně tarzanovskou figuru, ale pokaždé, když se pokouší tvářit, že uvnitř sebe bojuje a řeší, jestli patří mezi lidi nebo zvířata, je to spíš otravné. Věřit mu to nebudete. Tenhle Tarzan je velký, nabouchaný a naneštěstí i zoufale nudný. O nic lépe na tom nejsou ani ostatní. Margot Robbie neví, jestli má hrát dámu v nesnázích, nebo emancipovanou hrdinku, Samuel L. Jackson jede viditelně na půl plynu a Christoph Waltz by si od svých záporáků měl dát na chvíli pokoj. Těžkok říct, jestli jeho Leon Rom to znuděnost jen hraje, nebo na to prostě Waltz kašlal a vytáhl z rukávu uchcanější variaci na plukovníka Hanse Landu.

Z Legendy o Tarzanovi vylezlo přesně to, čeho jsme se báli. Drahá, ale uvnitř neskutečně prázdná a zoufale obyčejná dobrodružná podívaná, která sice člověka neurazí, zároveň ovšem nenabídne nic, kvůli čemu by si ji někdo měl nebo chtěl pamatovat. Hollywoodská rutina v tom nejhorším slova smyslu. Není to špatný film, jen si myslím, že kdyby nikdy nevznikl, vůbec nic by se nestalo. Fakt vůbec nic.