Láska je láska

Přiznám se, že filmy režiséra Milana Cieslara neznám. Kolega Cival se nicméně svého času nevyjadřoval o kvalitách Duše jako kaviár zrovna přívětivě a negativní reference provází i řada dalších filmových pokusů páně režiséra (jenž je zjevně dost vytrvalý). Komedie Láska je láska taky není žádný zázrak, i když zpočátku vypadá jako naprosto neškodná česká blbina.

V těch lepších částech se na Láska je láska dá koukat, aniž by člověka bolel mozek.To ovšem není myšleno úplně v pozitivním slova smyslu. Ve příběhu se dost neobratně střídají smrtelně vážné scény s buranským vtipkováním a ani jedno bohužel moc nefunguje. Film je zaplněný postavami, které se dají charakterizovat jedním nebo dvěma slovy (dominantní matka, dobrácký děda, podpantoflák táta, smutný homosexuál, slepá klavíristka a dobrosrdečný Rom) a asi tak po minutě o nich člověk ví vše podstatné. Není vůbec jednoduché zajímat se o ně další hodinu. Zvlášť, když třeba celá dějová linka, v níž se hrdinka Simony Stašové pokouší "vyléčit" svého syna z homosexuality, připomíná spíš humor z počátku devadesátých let, kdy bylo cool smát se všemu, co mělo čtyři procenta. A rozhodně to není jediný případ těžkopádného lovení vtipnosti: Pokud ale někomu stačí ke štěstí vidět zhulenou Elišku Balzerovou, přejeme mu v kině příjemný zážitek.

Ostatní nejspíš moc velká zábava nečeká. Tuplem pak v poslední třetině filmu, kde nás série nefungujících vtipů a ledabyle nahozených dotlačí ke dnu. Závěr je totiž amorální peklo, ve kterém se rasismus považuje za podobně zásadní problém jako třeba chrápání. Hrdinové bez potíží lžou všem svým blízkým přibližně rok, a pak jim s úsměvem oznámí, že z nich dělali kretény, ale že je mají vlastně pořád rádi. Celý zlý, ulhaný, rasistický a na sledování až nepříjemný závěr byl pro mě osobně absolutním a čirým utrpením. A definitivní likvidací všech záblesků naděje.

Pochvalu si určitě zaslouží sympatická Aneta Krejčíková (znáte z Poupat a Ulice), která zvládá uhrát i ty nejslabší momenty. A v podstatě většina herců se snaží a více či méně úspěšně bojuje s tím, že postavy jsou absolutně ploché a nezajímavé. Ale jinak tu nic nenajdete... V těch lepších částech se na Láska je láska dá koukat, aniž by člověka bolel mozek, a nepočítáme-li absurdně zlý závěr, je film v podstatě klasickou podprůměrnou komedií/dramatem pro absolutně nenáročné diváky. I to je ovšem na návštěvu kina sakra málo.

Mimochodem pokud se chystáte na nákup auta, po filmu nejspíš zamíříte do Forda. Není nad elegantní a nevlezlý product-placement.