Toy Story my ass. I když měl předchozí trailerový výkon malinko větší švunk a podmanivější voice-over, veskrze pozitivní dojmy převládají i napotřetí. Díky zahraničním filmovým blogům jsme si už ověřili, že Kuky je nejen domácí filmovou událostí roku, ale roste i v jeden z mála českých filmů, který může bez otálení vyrazit za hranice a mávat tam s praporem české kinematografie. A protože nabízí něco, co globální publikum nikde jinde nenajde, nebude (předpokládám) přehlédnut. I když jsou jeho postavy malé a vystačí si obvykle jen s vidličkou, kouskem větve a pár bobky… Hravá variace na Kolju, v níž morousovitý Zdeněk Svěrák zase bere na milost milého nezbedníka, nově obnažuje další výtvory ze designérského ráje a bez ustání pokládá otázku „Jak je tohle sakra uděláno?“ Honičky v mžiku evokují závody kluzáků z Epizody I Hvězdných válek a rezolutně vysvětlují, že když si Spielberg hrál během přetlačované na útesech ve čtvrtém Indiana Jonesovi se zeleným plátnem, nikdy nemohl dosáhnout efektu, jaký dodají hmotné předměty ve skutečném terénu a s opravdovou hlínou létající od kol. Pořád si nedokážu představit, jak bude fungovat mluvení figurek, které tak úplně nemluví (a kolikrát se to ani nesnaží předstírat), ale další z řady „okomalebných“ ukázek od nějakého pochybování přesvědčivě zrazuje. Prostě sveze lesem, a pak vás nutí odpočítávat poslední dny do „návratu do dětství“.
, ale rodina má zůstat doma 
