Jonah Hex je pistolník, který nejdřív střílí, až pak se ptá. Ne že by neudržel kolt v pouzdře. Prostě si to může dovolit – umí totiž dotekem křísit mrtvé. K té schopnosti přišel kdysi dávno u svého hořícího domu (rodina included), kde jej zlotřilý Quentin Turnbull (znuděný John Malkovich) ocejchoval žhavým železem. Jonah z toho málem umřel; aby ne, vždyť si pak nenáviděné QT ještě seškrábal z tváře rozžhaveným tomahavkem. Naštěstí jej s duší na jazyku našli Indiáni z kmene Vran a vyléčili ho. Šamanskými kouzly. Hex zůstal rozkročený mezi smrtelným světem a zásvětím. Mrtví s ním mluví a ukazují mu cestu. Cestu za Turnbullem, na němž je potřeba spáchat nelítostnou pomstu.

Nezní to špatně, což? Hlavní hrdina není úplně marná postava (jinak by asi neměl vlastní úspěšnou comicsovou řadu). Jen škoda, že mu slzavé flashbacky narušují auru „neúprosného eastwoodovského střelce“. Jak v jednom okamžiku trefně podotkne Turnbull: „Všude o tobě slýchám, jaký jsi drsňák, Hexi. Ve skutečnosti jsi obyčejná měkota.“ Avšak v okamžiku, kdy se zohyzděný střelec přepne do módu „házím sekerou a střílím z kulometu“, máte pocit, že se Josh Brolin pro tuto roli narodil. Nebudete mu rozumět ani slovo, ale ta whiskey mu crčí z díry v ksichtě efektně a s koltem mu to sekne.

Takže už víme, že Jonah Hex je hlavním hrdinou filmu. Tvůrci však zjevně pochybují o naší paměti (nebo si myslí, že jsme přehlédli ten velký nápis na plakátě či obalu placky) a zopakují nám jméno postavy ještě asi stokrát. Pokaždé, když někam přijede, všichni vzdychají: „Jonah Hex!“ Když zaklepe u nevěstky, ta mu otevře se zasténáním: „Jonah Hex!“ Prezident velí: „Najděte Jonaha Hexe!“ „Jonaha Hexe, pane?“ diví se důstojník. „Ano, Hexe!“ „Ale Hex je chladnokrevný zabiják, pane!“ „Já vím, co je Hex zač!“ Jméno Jonah Hex zazní ve filmu tolikrát, že ukrojí značnou část z velmi skromné stopáže (když odečteme závěrečné titulky, 1hod 13min). Možná je to tím, že tvůrci netuší, o čem by si postavy měly povídat, tak se alespoň neustále vzájemně oslovují.

Kromě smršti jmen a bezkrevných žvástů o morálce tu a tam zazní solidní hláška (všechny znáte z trailerů). Zjevně jde o pozůstatek původního scénáře od tvůrců Cranku Neveldina a Taylora. Za ním si ostatně během filmu povzdechnete několikrát. Podle prvního konceptu se měl Turnbull zabývat voodoo magií a křísit zašlou slávu poraženého Jihu pomocí armády nemrtvých. Jó, to bylo tenkrát, když na polích rostly buráky a film měl být tvrdé R-ko. Do pé-gé-třináctky zombíci nepasují, a tak Turnbull prostě uloupí nadupanou zbraň (hoši z Ocelového města by oněměli závistí) a chce s ní zabít prezidenta během oslav Dne nezávislosti. Nejlépe i s celým Washingtonem.

Nic provařenějšího jste neslyšeli minimálně od Wild Wild West. Ne že by děj jinak dával smysl. Jonah Hex je typický příklad neosobního a zmatečného studiového produktu, který perfektně zapadne vedle podobně poslepovaného a soudržnost a smysl postrádajícího Souboje titánů. Natáčení bez vyjasněné dramaturgie a bez pořádného scénáře, přetáčky, dotáčky, několik verzí střihu, postprodukční doplňování některých postav či likvidování jiných (Wes Bentley a Michael Shannon řeknou každý tři věty a zmizí v nenávratnu) vede k otázce – jak je vůbec možné, že studio stojící třeba za Počátkem dokáže porodit takový zmetek? A vůbec, co se to s těmi Warnery letos děje?

Jonáš měl Melicharovou, Jonah má Foxovou. Radši bych bral Melicharovou, s tou byla alespoň sranda. Herecký výkon Megan spočívá v tom, že nosí korzet a podvazky. V původní verzi filmu měla rychle zhebnout, potom se producenti rozhodli ji ušetřit a její part rozšířili. Scény, které s ní byly dotočeny v postprodukci a vlepeny do filmu, bezpečně poznáte – jsou dokonale zbytečné a absolutně nijak nesouvisí se zbytkem příběhu.

To, že je film nekonzistentní slepenec, by se možná dalo vydržet, kdyby jednotlivé scény měly trochu stylu či atmosféry. Nic takového tu nehledejte. Neveldine a Taylor by z filmu udělali aspoň videoklipový nářez, Hayward si očividně řekl, že adaptace comicsu musí hýřit barvami – Jonah se projede tolika sluncem zalitými zelenými prériemi, že vám z toho bude špatně (nemluvě o opakujících se záběrech, v nichž odjíždí z dané lokace a za ním něco hoří nebo vybuchuje). Haló, chlape, tohle už není animovaný Horton! Je to film o zjizveném lovci lidí, který mluví s mrtvolami vykopanými na starém hřbitově!

Výše zmíněný rozpor mezi PG-13 a ryzí R-kovostí materiálu vás bude fackovat celou dobu. Film obsahuje spoustu motivů a scén, které o dospělý rating vyloženě žadoní. Hex kromě koltů nosí v kabátě sekero-tomahavk, který používá k nehlučnému vniknutí do padoušských doupat. Hex kosí padouchy kulometem a kušemi střílejícími dynamit, případně jim usekává hlavy lodním šroubem. Hex souloží s Megan Fox. Střih vás pokaždé v poslední chvíli „zachrání“. Nejdrsnější částí filmu tak zůstává úvodní rozpohybovaný comics, ve kterém tryská krev a kulky děraví čela – když je to kreslené, MPAA to asi nevadí.

A ještě ke všemu to má ošklivé triky (přísahám, že tam jsou záběry, kde ani není zelené plátno, ale normální zadní projekce) a hraje k tomu hudba, která kombinuje plagování Morriconeho a metalové riffy. Uf. Pozitiva? Kromě samotného Brolina, kterému western sekne a ty tři hlášky ucedí opravdu s chutí, je to Malkovichův poskok, psychopatický Michael Fassbender. Je fajn vidět, že aspoň někdo se bavil a vložil do věci srdce.

Jonah Hex je film, ve kterém vystupuje hrdina jménem Jonah Hex (kdybyste to náhodou nezachytili). To je asi tak to jediné, co si z něj zaručeně odnesete. Nad mrtvostí westernu sténat odmítám. Dodám jen: Coeni, nepodělejte to. Tuhle žumpu nám vygumuje z mozků jen výjimečný žánrový kousek.