Jeremiah Johnson: V.I.M.
13:30 | 06.07.2008 |
Filmy jako je baladický Jeremiah Johnson se už skoro netočí. A když přece jen, většinové publikum pořádně neví, jak se k nim vlastně postavit. Možná ocení samotnou ideu, vhled do nitra postav a krásnou kameru, která zúročí každý investovaný dolar, ale zároveň mají oprávněný dojem, že se děj co chvíli ztrácí. Zhusta jde o komerční propadáky nebo filmy, které se zaplatí jen tak tak. Producentům se do nich právem moc nechce, u kritiků a na festivalech však většinou celkem bodují. Jeremiah Johnson je přesně z téhle rodiny. I současný Útěk do divočiny, který byl kritizován za proklamativní zdůrazňování revolty a za to, že se v něm vlastně nic pořádného neděje, má proti Pollackově "přírodnímu" velkofilmu tah na branku jako hrom. Diváci uvyklí tomu, že film je strojek, jehož každý obraz a dialog nás posouvá k vyvrcholení, se budou tentokrát cítit přinejmenším zaskočeni. Možná jej dokonce vypnou. Ale to by byla vážně škoda, ačkoliv se více než hodinu pouze sžíváme s postavou, která rozhodně neplýtvá slovy a účastníme se jejího vegetování v nespoutané přírodě. Chvílemi je to jako z manuálu Boba Zálesáka: jak chytit rybu holýma rukama, kde si (ne)rozdělávat oheň, jak si s pomocí jednoduchého kladkového systému postavit srub z několikatunových kmenů. Snaživí skautíci si rozhodně užijí...
Ale ani pak, když se přece jen dostaví poněkud výraznější zápletky - byť na plnohodnotný děj nedostačují - to žádná nuda není. Divák se totiž musí přeladit. A když se to zdaří, je vyhráno. Johnsonova minulost je bezpředmětná, důvody pro pobyt v pustinách nejasné, vzruchů je jen pramálo. Většinou se netýkají každodenní traperské rutiny a přežití jako takového, jako spíše konfrontace s "nadřazenější" civilizací. Jeremiah Johnson může dnešnímu oku připadat v podstatě stejně kazatelský jako zmíněný Útěk do divočiny, ale podsouvat tvůrcům konec 60. a začátku 70. let tendence k zelenému lobbingu, by bylo trochu nefér. Paradoxy, které dnes nazýváme jako civilizační nebo rovnou globalizační, jsou v něm naprosto přirozenou součástí vyprávění, a zachyceny jsou v něm velmi výmluvně: francouzsky mluvící pokřesťanštění indiáni, kteří mají k ohnivé vodě blíž než ke svým tradicím, se vlastně ani nemohou divit, že kavalérie poruší průjezdem indiánského pohřebiště dávná tabu, a s tím i rovnováhu sil. Sám Johnson je tu jakoby jazýčkem na vahách - nebrání se poznání, ať už přichází odkudkoli, ale nepatří k jedněm ani druhým. Což je přístup, který konec konců obstojí i dnes.
Svérázné jedince typu Johnson skvěle vystihuje výrok na minimalistickém plakátu: Some say he´s dead. Some say he never will be. Třeba jste jím také, byť o tom zatím nevíte a už třetí den se k vám okolní svět dostává jen přes monitor.
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Ne vážně, chci to vidět hned znovu nebo to ideálně zažít. Po shlédnutí jsem regulérně googlil "jak postavit srub svépomocí"
Neměl by nějaký poutník tip na něco aspoň trochu podobného? Napadl mne Zálesák s Oliverem Reedem, což jsem viděl asi jako 10 letý na ČT kdysi.