Dario Marianelli
Stopáž: 44:36

Velmi decentní, ale místy i překvapivě dramatický a vypjatý soundtrack. Dario Marianelli opět dokazuje, že je opravdovým mistrem v komponování pro historická dramata. Podobně jako Agora nebo Pokání, i Jana Eyrová je přesně odváženou kombinací křehce romantických melodií a zádumčivé hudby, která věrně vystihuje tragickou polohu vyprávění. Oproti výše uvedených soundtracků však chybí rovina okázale patetická či jinak monumentální. V hudbě se střídají příjemné a emotivně působivé smyčcové party (sólo v podání houslisty Jacka Liebecka) s náležitě temnými okamžiky, které jsou vzdáleny nenáročnému a povrchnímu poslechu. Janu Eyrovou nelze označit za tradiční hollywoodský soundtrack. Řada posluchačů bude dozajista překvapena absencí vyloženě vzletných a zapamatovatelných melodií, přesto se jedná o vysoce kvalitní dílo, které je důkazem toho, jak vysoké kompoziční nároky může filmová hudba naplňovat.