Tom Cruise je dost možná poslední opravdová filmová hvězda, když však před pár lety dorazil do kin jeho Jack Reacher, jenž se mohl opřít i o popularitu knižní předlohy Lee Childa, nebyl to takový úspěch, jak se doufalo. Cruise a pozdější režisér páté Mission: Impossible Christopher McQuarrie natočili dobrý thriller ze staré školy, ale určitě ne hit. Na druhou stranu výsledky v pokladnách kin asi stačily na to, aby to Cruise zkusil s tímhle bývalým vojenským vyšetřovatelem a profesionálním tvrďákem ještě jednou, a tak se i přes podtitul Nevracej se Jack Reacher vrací.

Jack Reacher: Nevracej se: FOTOGALERIE

Reacher jede tentokrát do Washingtonu, aby tam navštívil kolegyni, s níž už nějakou dobu spolupracuje, ale znají se jen přes telefon. Na místě však zjišťuje, že Susan Turner skončila ve vězení kvůli špionáži a aby toho nebylo málo, on sám je prý otcem dospívající holky, která má k pravidlům podobný vztah jako on. A to teprve začínáme. Brzy čeká Reachera obvinění z vraždy, útěk se Susan před policií i najatými vrahy a snaha odhalit spiknutí, v němž jde o hodně velké prachy a jehož strůjci se nebojí zadělat si ruce krví. A navíc se na scéně objeví zabiják, jenž bere lov na Reachera jako osobní záležitost a netouží po ničem jiném než s ním změřit síly. Zkrátka důvodů zmlátit nebo postřílet pár lidí tu bude dost. 

Vzhledem k tomu, že na odklepnutí druhého filmového Jacka Reachera se čekalo celkem celkem dlouho a chvíli to vypadalo, že sequel nakonec nedorazí, bych čekal, že film zkusí jít trošku jinou cestou než první díl. Naznačovala to i změna režiséra. Zatímco Christopher McQuarrie má k sedmdesátkových thrillerům s drsným hrdiny evidentně dost pozitivní vztah (jeho Únosci jsou boží!), Edward Zwick je specialista spíš na výpravnější filmové podívané a s podobně béčkovým námětem vlastně žádné zkušenosti nemá. Výsledek se však od jedničky liší víceméně jen kosmeticky. I tentokrát si totiž většinu času budete nejspíš říkat, že je to celé poměrně velká volovina, ale rozhodně ne nuda. U Jack Reacher: Nevracej se bych doporučil nepřehánět to s přemýšlením a přijmout jako fakt to, že hrdina vždycky ví, jak v milionové metropoli najít jednoho člověka a při útěku z vězení se mu podaří přesně trefit tu půl vteřinu, kdy jsou otevřené dveře na svobodu, nikdo nekouká na kamery a jeho strážný se zrovna začal rýpat v rypáku a přemýšlet o tom, jak zní druhá sloka Stánků od Nedvědů. Pokud se pokusíte na Jacka Reachera aplikovat logiku, jako diváci prohrajete. 

Odpustit se to však dá celkem bez problémů. Jack Reacher: Nevracej se je totiž zábava. Trošku hloupá, trošku jednoduchá, ovšem perfektně fungující. Hlavní hrdina se tváří neústupně pravděpodobně i v okamžiku, kdy chrápe a Cruise evidentně tahle poloha Steva McQueena nebo Clinta Eastwooda baví. Možná měří metr sedmdesát, tvářit se jako bouchač ale umí a akce je podobně nekompromisní jako minule. Žádné piruety, jen praktické lámání rukou a drcení ksichtů. Cobie Smulders s ním v tomhle směru zvládá trochu překvapivě držet krok a rozhodně tu není za dámu v nesnázích. I záporáci dělají co mohou a ačkoliv se nedá pochybovat o tom, že Patrick Heusinger na konci stejně dostane po hubě, jde o úctyhodného protivníka. 

Přehrajte si trailer Edward Zwick má všechno od začátku do konce pod kontrolou a akční scény v jeho podání jsou dostatečně zábavné a drsné a ani v momentech, kdy hrdinové sedí v autě a povídají si, se člověk nenudí. Jedna zásadnější odlišnost oproti předchozí reacherovce tu však přeci jenom je. Zwick už tu na rozdíl od svého předchůdce nezkouší atmosféru chlapáckých detektivek ze sedmdesátých let a jeho Reacher vypadá spíš jako něco, co vypadlo z devadesátek, tedy z dekády, která trochu hloupým, ale zábavným akčním filmům hodně přála.

V rámci možností a ambicí, které jsou určitě menší než třeba u Mission: Impossible, dopadl Reacher velmi dobře a nabízí to samé co první díl. Poctivou porci akce, nadprůměrné režisérské řemeslo a hrdinu, jenž se nevyhýbá rvačkám a násilí a zároveň je to sympaťák, jemuž to celkem pálí. Kvůli dobře natočené přestřelce nebo bitce se tu možná trochu kašle na logiku, ale i druhý Reacher dovede strhnout a dvě hodiny bez nejmenších problémů servírovat divákům to, co sliboval.