Na třetího Ip Mana jsem se těšil hned z několika důvodů. Donnie se tu znovu schází nejen s Wilsonem Yipem, který mu dokázal neuvěřitelným způsobem nakopnout kariéru a proslavit ho i za hranicemi Hongkongu, ale především jde o opětovné setkání po letech s Yenovým mistrem, nikým jiným než Yuen Woo-Pingem. Ti dva spolu na přelomu osmdesátých a devadesátých let natočili několik filmů (za všechny doporučme Tai-chi Mastera a hlavně Iron Monkey), ale pak se rozešli ve zlém, Donnie byl tak trochu zpovykaný sólista a měl pocit, že svého chlebodárce přerostl. V podstatě po dvaceti letech se ale znovu scházejí na jednom projektu, přičemž Ping Donniemu odpustil už dávno. Jejich spolupráce však definitivně zakopává válečnou sekeru a to je samo o sobě důvod k oslavě.

Ip Man 3: FOTOGALERIE

Dalo by se tedy říct, že Donnie konečně dospěl? Určitě, ostatně jeho příklon k vážnějším rolím lze pozorovat už s prvním Ip Manem a za zmínku jistě stojí i povedený Kung-fu killer (idiotský název, ale vynikající film), ve kterém Donnie hraje postaršího mistra, který se musí vypořádat v moderních kulisách s talentovaným mladíkem, jenž chce porazit všechny ostatní velmistry. Jeho motivace ovšem zdaleka není tak povrchní, jak by se zdálo. Donnie navíc do třetího Ip Mana ideálně zestárnul, takže už víceméně hraje učitele, který má svoje nejakčnější léta za sebou. A jak sami uvidíte, třetí snímek není velkolepá akční petarda, ale spíš drama, jenž umí pořádně zabrnkat na srdíčko.

Tím samozřejmě netvrdím, že by v Ip Manovi 3 nebyla akce. Je jí tu zatraceně hodně. Donnie musí ochránit školu svého syna (míněno normální školu, nikoliv školu bojových umění) před gangstery snažícími se vykoupit od ředitele parcelu pro amerického kupce. Tím není nikdo jiný než Mike Tyson, pózující jako provozovatel ilegálních zápasů. Nemusíte se ale bát, Tyson není hlavní strašákem příběhu, Ip Man neprochází dalším turnajem, ve kterém láme protivníky jako párátka... ne, Wilson Yip tentokrát prohání příběh úplně jinými uličkami a dva trailerové trumfy - Mikea Tysona a Bruce Lee - nechává uctivě přihrávat, aniž by jim vlastně dovolil být něčím víc než okrasným křovím.

V Tysonově případě je to jedině dobře, jeho souboj s Yenem je klasika ve stylu Davida a Goliáše, kterou jsme mnohokrát viděli, ale v pětiminutovém balení zvládne ohromit i pobavit. Bruce Lee snímek otvírá, aby se navázalo na konec dvojky a zároveň se vysvětlila časová propast mezi filmy, ale nečekejte, že bude tenhle film o Bruceovi. Vlastně je na plátně ještě méně než Tyson. A je to dobře, protože děj se drží Ip Mana a jeho léta s Drakem musí odvyprávět někdo jiný.

Nečekaným trumfem je tak otec spolužáka Ip Manova syna, chudý rikša, Cheung, který se učil Wing Chun v podobné linii jako Ip Man. Rád by si otevřel školu, ale nemá peníze na nájem vhodných prostor. A tak se začne pohybovat na hraně zákona, aby se však včas vrátil na tu správnou stranu. Max Zhang, které jsme mohli vidět jako záporáka v SPL 2, kde drtil Wu Jinga a Tonyho Jaa, potvrzuje slušný herecký rejstřík i v rozporuplnější roli, ale hlavně divákům vynahrazuje občas klopýtnuvšího Ip Mana. Ten už má svoje léta a občas nějakou ránu schytá, zvlášť v soubojích jednoho proti tuctům. Ta tam je Yenova tvrdost a brutalita z prvního dílu, ale tenhle štafetový kolík "naštěstí" přebírá právě Cheung, který nemilosrdně likviduje jak bezejmenné pěšáky v loděnicích, tak konkurenční mistry ostatních škol v přátelských zápasech, jenž pomáhají vybudovat jméno jeho nové školy.

Osud tomu chce, aby se v závěru jejich cesty střetly. Jde o přátelské měření sil a z hlediska choreografie pomyslný vrchol filmu, ačkoliv opravdové wow momenty, jako byl v prvním filmu souboj Ip Mana a deseti černých pásků, tu vlastně nenajdeme. Akční scény jsou vynikající, protivníci velmi schopní - kromě Tysona se Yen poměří i s thajským boxem, přičemž lokty a koleny posloužil jeden z předních hráčů kaskadérského týmu Tonyho Jaa, Sarut Khanwilai, ale Yip upřednostňuje drama před akcí a nikdy se nenechá bojovými scénami zatlačit do rohu.

Fajnšmekři si však jistě všimnou, že s příchodem Yuen Woo-Pinga se Wing Chun víc přiblížil své realistické formě. Kopy nad pás prakticky vymizely, v choreografii přibylo tradičních prvků na úkor pseudomoderního plevelu. Na pohled je to možná méně dynamické, ale výsledkem je lákavý hybrid, spojení starého a nového. Tentokrát můžeme konstatovat, že žák přerostl mistra, protože bez Donnieho trademarků by Pingova choreografie působila příliš strnule (jak jsme to ostatně u některých jeho posledních projektů viděli). Návrat k tradičnějšímu a přízemnějšímu - drátů viditelně ubylo - pojetí tohoto bojového stylu ale zrcadlí i zklidnění Ip Mana jako takového.

Přehrajte si trailer A Wilson Yip toho ve vedlejší dějové linii využívá a tne do živého. Koncovka Ip Mana 3 vás pravděpodobně emočně rozhodí na pěkných pár hodin. A zásluhu na tom má nejen zvládnutá dramaturgie, ale i úsporné herectví. Hongkongským filmům se při snaze o seriózně se tvářící okamžiky často můžeme vysmát, protože to tvůrci neustojí a trochu to přepálí - jiný kraj, jiný mrav. Ip Man 3 se ale trefuje do toho zlatého středu, kdy je pořád svůj, a přesto dokáže rozebrat i západní publikum.

Je potřeba po trojce ještě něco dodávat? Čtyřka by vzniknout mohla a byla by plná právě Bruce Lee, ale Donnie sám prohlásil, že tohle je pro něj konečná. Ostatně i s natočením trojky váhal, protože z Ip Mana se stal ekvivalent Wong Fei-Hunga v devadesátých letech - ikona, která se každoročně objevila ve dvou, třech filmech, a brzy se začala divákům okoukávat. Proto Yip s Yenem čekali, až Ipmánie trochu odezní a natočili stylovou derniéru. Jestli tohle opravdu bude, jak už bylo vyhrožováno, poslední Donnieho dobové kung-fu, pak se nemohl rozloučit stylovějším a srdceryvnějším způsobem. Klobouk dolů, mistře. A díky za ten hattrick.