Drsný Desperado? Osamělý lovec Ghost Dog? K tomu pár kafí a cigár? A co takhle přisypat něco ze světa bratrů Coenových? Jarmusch opakovaně nastupuje anabázi přitažlivého nezávislého poutníka, který si okatě půjčuje motivy své i cizí, aby zas a znovu přednesl něco na téma „jeden muž, jeho svět a nalézání pravých hodnot“. Isaach De Bankolé se svým působivě mrazivým dotykem klidu a vyrovnanosti uchopuje hitmanovské opratě v zájmu vyšší spravedlnosti; a na téměř přímočaré linii jeho duševních rytmů eskaluje prakticky čistě pocitový trailer, který upomíná na notoricky známou pachuť jarmuschovského podsvětí. Vypečený herecký ansámbl zahrnuje jak protřelé dvorní greenhorny, tak tváře, které byste v tomhle světě možná nečekali. Zjizvený Bernal, parukózní Swinton a stále stejně dobrácký John Hurt jsou jen letmým výsekem povedené bandy, která si přišla k jarmushově dvorku přihřát svou kariérní polívčičku. Zbytek ukázky mimo tuhle přehlídku jmen se jasně vymezuje ke svým třem hlavním středobodům – neustále zmiňovaného kytarového pouzdra, lascivně podbízivé manekýny s posláním, že bez zbraní a sexu je to všechno na houby a filozofování nad životem, který je jednou takový a pak zase makový, ale vždycky se v něm dá najít hloubka pro pár pěkně znějících dialogů. Drobné výkyvy v tempu a lehce zastřený koncept nebrání tomu, aby trailer odhalil poselství z největších - The Limits of Control vypadají i přes průměrné hodnocení zatraceně zajímavě a rozhodně vzbuzují pozoruhodná očekávání.