Naděje na lepší život je pro mnoho lidí sice nezbytná, ovšem střet s každodenní realitou bývá někdy až příliš krutý. O tom se přesvědčují i hrdinové nové hořké komedie finské legendy Akiho Kaurismäkiho, kterou pár měsíců po úspěšném uvedení na Berlinale představilo několik hlavních herců ve Varech (koncem července mimochodem vstoupí do běžných kin). O Kaurismäkim nebylo v poslední době moc slyšet, vždyť poslední celovečerák natočil před šesti lety. Jenže tohle je návrat, v jaký snad ani jeho skalní fanoušci nemohli doufat.

Zpočátku sledujeme sociální drama zaměřené na jedno aktuální téma. Syrský uprchlík Khaled se skrz celou Evropu dostane do Finska, ale štěstím rozhodně neskáče. Někde cestou totiž ztratil svoji sestru, neumí jazyk, a i navzdory pomoci kolegy z Iráku se těžko napojuje na skandinávskou mentalitu. Vedle téhle seriózní linky se rozvíjí ještě druhá, která už komediální nádech rozhodně nezapře. Postarší obchodník ve skvělém podání Kaurismäkiho oblíbence Sakariho Kuosmanena se rozhodne otevřít restauraci a od počátku naráží na byrokracii a neposlušné zaměstnance. Tyhle dvě linky mají společného jmenovatele, jímž je opuštění starých, nefunkčních pořádků a touha po novém, lepším životě.

Netrvá dlouho a fanoušci finského podivína objeví typické prvky jeho rukopisu: staré americké songy, cigarety nebo nemluvné a pasivní hrdiny (obzvlášť úvodní zhruba desetiminutovka bez jediné věty příjemně navodí atmosféru), kteří s kamennou tváří čelí bizarně humorným situacím. Nelze než zaplesat, že se král vrátil, protože Kaurismäki prostřednictvím absurdního humoru sděluje vrstevnatá poselství o dnešním světě. Je až okouzlující pozorovat při práci mistra svého řemesla, který ví, jak předat informaci bez jediného slova navíc.

Dovedu si představit, že někomu nesedne žánrová rozdílnost obou příběhů a že se pro něj přepínání mezi zcela odlišnými emočními polohami ukáže být příliš náročné. Ve druhé polovině filmu však Kaurismäki tento rozpor překonává a nachází smířlivý kompromis mezi oběma extrémy. To lze chápat i jako jeho vyjádření ke zmíněným problémům společnosti a života, zároveň však dílčí motivy skýtají dostatek prostoru pro divákovo uchopení. Stručně řečeno, těžko něco vytýkat tvůrci, který má jasné myšlenky a dokáže je sdělit. Sláva!