Filmů o nehezkých věcech, konaných během války na Židech, projde éterem minimálně pět do roka. Nic proti nim - jen málokdy se mezi nimi ale vyloupne byť jeden s novým pohledem na věc. Jeden, který by totálně nedémonizoval Němce a hodného Žida nakonec nezabil/neosvobodil (vyberte si svůj konec). Nikdo neupírá historii její vážnost. Ale po pětasedmdesáté úplně stejně už je to trochu nuda.

Chlapec v pruhovaném pyžamu navazuje na tradici německo-židovské problematiky v největší pokoře, přičemž zapojuje do hry dětský element. Kde je válka, bude se plakat, kde je dítě ve válce, bude se plakat dvojnásob. A je-li jedno z dětí židovské, pak nám kupte kapesníků celý svazek. To je bohužel jednoduchá rovnice, která nepotřebuje další dramatizaci, stačí, že prostě je. Není to v dnešní době jednoduše trochu málo? Osobně si nedokážu užít hru, která mě vydírá už od začátku (přičemž je tak nadiktovaná bez výkyvů od začátku do konce) a snaží se to zakrýt za vypravěčský um. Nějaký výjimečný tu přece vůbec není. Otec je zlý nacista, maminka si to uvědomí a začne ho nenávidět a chlapec se mezi tím schází s židovským chlapcem a pak se stane něco hrozného. No tak…

Dospělí herci dobře vědí, co mají hrát, jak se tvářit a co přesně jejich role vyžaduje. Rodičovské duo Vera Farmiga a David Thewlis se snaží zuby nehty ustát své povahové archetypy, což se jim daří podstatně lépe než dvěma dětským protagonistům, na nichž film stojí. Tady se podle internetových kuloárů budu rozcházet se všemi, ale co naplat, musí to ven – dětští herci, zejména pak židovský hošík Šmuel (Jack Scanlon) nejsou talenty typu Dakoty Fanning a J. H. Osmenta. Což není 90% hereckých dětí, ale na 90% hereckých dětí obvykle nestojí celý film. Scanlon opravdu vypadá jako chlapec v pruhovaném pyžamu. Přesně tak nepatřičně, že vůbec nepůsobí jak Žid, ale jako kluk, který půjde za chvíli spát a nějakou náhodou se přimotal za ostnatý drát. Asa Butterfield (Bruno) pak pouze vyplňuje další ze šablon osamělého zvídavého kluka, který dělá naivní věci bez zjevné příčiny. Jeho převlíkací závěr už jde proti vší logice – i malé dítě si přece uvědomí, že když je kolem areálu nabitý drát, asi to nebude rekreační středisko. Zase jde ale naproti konci, který je…

No ano, konec je drsný a slzopudný. Jako všechny konce o filmech z války a koncentračních táborech, kde se vyhlazovali Židé. Jenom už se na takové konce zapomnělo a tenhle je lepší a drsnější, protože je „právě tady a právě teď“. Nejsem cynik, ale nechápu tuhle nafouknutou bublinu, která svůj přímý tah na branku schovává za velkou filmařinu.