Netflix se hodně snaží stát se důležitým hráčem na filmovém trhu. Teď nemám na mysli Netflix jako způsob distribuce, ale jako společnost, která vyrábí vlastní filmy. Většina jejich letošní produkce patřila spíš mezi béčka, i když pár výjimek se objevilo. Ambice získat nějaké ty ceny mělo určitě válečné drama Angeliny Jolie First They Killed My Father nebo příběh z poválečné Ameriky Mudbound, tím největším projektem mělo však být akční fantasy Bright. Netflix do něj narval devadesát milionů, za kameru se postavil režisér Sebevražedného oddílu, Patroly a Železných srdcí David Ayer a hlavní role se ujal Will Smith. Před pěti šesti lety bychom z téhle kombinace byli nadšení. Dnes ale víme, že Ayer zvládl svou dobrou pověst získanou Patrolou trochu projebat a že Smith nemá po herecké pauze příliš velké štěstí na filmy. Jak to tedy nakonec dopadlo? 

Bright: FOTOGALERIE

Rovnou řeknu, že žádný velký nářez byste raději vyhlížet neměli, i když hejt ze strany amerických kritiků je taky dost přes míru. Bright není bůhvíjaké veledílo, ale strávit s ním dvě hodiny času zvládnete myslím bez problémů. A pokud vám sedne jeho styl, nejspíš si to i užijete. A o tom stylu je to především. Ayer a Max Landis totiž přišli se světem, jaký jsme v kinech ještě neviděli, minimálně ne v takovéhle podobě. Možná se trošku inspirovali Shadowrunerm, ale především se prostě vyblbli. 

Před dvěma tisíci lety došlo na Zemi k válce, do které se vedle lidí zapojili i elfové, orci a další magické bytosti. Nakonec se s pomocí kouzel povedlo porazit Temného pána, jenž chtěl ovládnout celý svět, ale magie téměř zmizela. Tohle ovšem Daryl Ward neřeší. Je to zkušený policajt, co zná ulice jako své boty a jediné, co chce, je dožít se důchodu. Což ve světě, kde se v zaplivaných čtvrtích střílejí orčí gangy s partami naštvaných hispánců a kde elfové řídí všechny důležité finanční toky a víceméně patří mezi elitu, není žádná sranda. Teď má navíc na krku Nicka Jakobyho, vůbec prvního orka, jenž se rozhodl dát k policii a i když se snaží, sklízí pohrdání ze všech stran. A Daryl mu to neusnadňuje. Když však během jedné rutinní šťáry objeví dům plný zbraní, podivně vypadajících mrtvol a především elfskou dívku s kouzelnou hůlkou, začnou jim opravdové problémy. O hůlku má totiž zájem každý, kdo se o ní dozví, takže Daryl s Nickem mají najednou za zády zkorumpované kolegy, naštvané gangstery, agenty z protimagické jednotky a komando temných elfů, jemuž šéfuje nezastavitelná vražedkyně Leilah, která chce oživit Temného pána. 

Takže co z toho plyne? Že tu máme sakra divokou kombinaci Mizerů, Pána prstenů a Patroly. Což je mix sice pozoruhodný, na druhou stranu by to chtělo režijního génia z ranku Nolanů a Spielbergů, aby mu to nepřerostlo přes hlavu. A to Ayer bohužel úplně není. Spolu s Maxem Landisem dovedli vytvořit strašně zajímavý svět. Je radost sledovat, s jakými detaily si vyhráli a jak vlastně tahle alternativní přítomnost funguje. Zároveň se tu hrozně snadno hledají analogie s naším světem, rasismem, předsudky a vůbec se vším, s čím se musí člověk na začátku „našeho“ 21. století vyrovnávat. Svět je to fakt neokoukaný a atraktivní. Jen se v něm bohužel neodehrává moc zajímavý příběh. 

Ayer s Landisem si sice umí vyhrát s drobnostmi a s vtipy, které vyplývají z rozdílnosti obou hrdinů (jako třeba hudební vkus a specifický zápach lidského druhu), ale od okamžiku, kdy se na scéně objeví kouzelná hůlka, je to celé o tom, že Jakoby s Wardem utíkají z místa A na místo B, tam se něco podělá a začne se střílet a pak se utíká na místo C. A někde u místa G dojde na finále. Smith to zvládá bez problémů a s namaskovaným Joelem Edgertonem si sedí skoro stejně jako s Martinem Lawrencem v Mizerech. Noomi Rapace je jim víc než úctyhodnou protivnicí a ačkoliv tu má jen minimální prostor k herectví, jakmile začne krájet gangy nebo členy SWAT, šel by jí nejspíš z cesty i Terminátor. Tvůrci se navíc fakt nebojí krve a o rozstřílené hlavy a vybuchující těla tu není nouze. Bright je poctivé eRko a dobře se na něj kouká. 

Ale ten příběh je prostě až příliš jednoduchoučký a banální. Naštěstí ne tak moc, že by to člověka vyloženě nudilo. Těžko říct, jestli si s tím mohli tvůrci poradit nějak výrazně lépe, protože podstatnou část Bright zabírá představenví nového světa a vysvětlení jeho pravidel, ale je prostě škoda, že jsem celou druhou půlku měl pocit, že mě to sice baví, mohlo by mě to však bavit mnohem víc. Netflix s tím ovšem počítá. Dvojka už dostala zelenou a já se přiznám, že se do tohohle světa plného fantasy propriet a dvouhlavňových brokovnic rád vrátím. A věřím, že ty problémy s nepříliš zajímavou zápletkou napodruhé zmizí, když budou mít tvůrci víc prostoru si s ní pohrát. 

Přehrajte si trailer První Bright je v každém případě pozoruhodný film. Není bez chyb, to ani zdaleka, ale jako akční podívaná z atraktivního prostředí funguje pořád vcelku dobře a já se do tohohle světa rozhodně budu chtít vrátit. Landis s Ayerem totiž vymysleli něco, co jsme fakt ještě neviděli a vzhledem k tomu, že prostředí už máme připravené a jeho fungování a pravidla nám tvůrci vysvětlili, očekávám, že příště to pošlape lépe i po té příběhové stránce. Jako první krok k něčemu potenciálně hodně zajímavému ovšem první Bright určitě šlape víc než obstojně.