Na filmy o dětech v redakci specialistu nemáme. Pohádku ještě zvládneme, animáky víceméně bez problémů, avšak příběhy o prccích, s tím už je to složitější. I tak si ale dovolím tvrdit, že nová verze klasiky Bella a Sebastián dopadla velmi dobře.

Režisér Nicolas Varnier procestoval půlku světa a podepsal se pod několik dokumentů, takže rozhodně věděl, co má dělat, když dostal za úkol natočit Alpy tak, abyste po odchodu z kina měli jasné, kam pojedete na nejbližší dovolenou. Kamera je nádherná, ať už zrovna režisér zabírá majestátní velehory, nebo křehkou zimní přírodu, ve které blbnou dva zajíci. Nikdy to ale nesklouzne ke kýči. Varnier zvládá vedle hezkých obrázků vytvářet i velmi příjemnou nostalgickou atmosféru a všichni víme, že při vzpomínkách na dětství v zimě se nám vybaví spíš adrenalinové bobování než prochcané hadry a dvoutýdenní chřipka. Pokud přistoupíte na pravidla hry, užijete si, že je pořád na co se koukat a ani vám nepřijde, že většinu času akorát běhá po kopcích fotogenický pes a jeden malý kluk.

Přehrajte si trailer Příběhově totiž nejde o žádnou revoluci. Sympatický prcek Sebastián zkrátka vyrůstá v horách s dědou, jenž má až příliš vřelý vztah k chlastu, ale má ho rád, občas přijedou náckové a navíc se stará o velkou bílou fenou, kterou chtějí všichni zabít, protože si myslí, že žere ovce. To je všechno. Ale kouká se na to hezky už kvůli tomu, že sedmiletý Félix Bossuet není přemoudřelý fakan, ale prostě jen zvědavý paličatý kluk, co má rád přírodu.

Varnier se poměrně šikovně vyhýbá i patosu a i když tu jsou dojemné scény, nikdy nebudete mít že, se někdo násilně snaží nutit diváky do breku s pomocí okoukaného klišé. Těm se pochopitelně Bella a Sebastián nevyhýbají úplně, ale zvládají je omezit na nutné minimum. Děti tu nikdo zbytečně nepoučuje, dospělí se nenudí a dávkování úsměvných i vážných scén se povedlo vybalancovat téměř ideálně. Kdyby byl samotný příběh trošku víc strhující, asi by to nikomu nevadilo, ale i tak jde rozhodně o fajn věc, na kterou klidně můžete vyrazit do kina s potomky. I když spíš trošku mladšími, cyničtí puberťáci tuhle melancholickou podívanou asi úplně neocení.